Nezbývá než reagovat na řadu mýtů, které výše uvedený text obsahuje. Úvodem musím připomenout, že nedávné zvýšení ratingu České republiky agenturou S & P bylo mimo jiné motivováno právě schválením této důchodové reformy. Jen dodám, že tento krok, v Evropě zcela výjimečný, se okamžitě projevil snížením úroků za české desetileté dluhopisy na historicky nejnižší úroveň kolem 3 %, a povede tak k významným úsporám peněz daňových poplatníků. Finanční trhy reagují na fakta, nikoli na tuzemskou fantasy literaturu. Bylo by nošením dříví do lesa opakovat, že důchodová reforma je nutností, kterou neúprosně diktuje demografický vývoj. Snižující se počet ekonomicky aktivních lidí v poměru k růstu počtů seniorů, kterých ročně přibývá zhruba 40 tisíc, tedy jedno "okresní město", vede k jednoznačným závěrům, že je nutné jak reformovat státní průběžný pilíř, tak diverzifikovat příjmy ve stáří. Pokud toto sociální demokracie popírá, hodlá vést Českou republiku směrem k těm zemím, které byly nuceny pod tlakem okolností zmrazovat, nebo dokonce snižovat stávající důchody.

Musím odmítnout, že tato reforma destabilizuje důchodový systém. Tak, jak je nastavený, naopak brání v dlouhodobém horizontu vysokému riziku finančního kolapsu celého systému. Významně ho stabilizuje snižováním hrozících deficitů systému ve výhledu příštích desítek let a zvyšuje jeho odolnost vůči ekonomickým krizím.

Zcela demagogické je tvrzení, že dochází k jakési "nebezpečné" privatizaci penzí. Pokud se občan dobrovolně rozhodne, že sníží svoji závislost na státu vyvedením zhruba jedné devítiny sociálního pojištění do soukromých důchodových fondů a dodá ještě dvě další procenta, výplaty ostatních seniorů nebudou ohroženy a on sám bude mít naopak větší šanci na vyšší příjmy ve stáří.

Tyto fondy budou pod důslednou kontrolou státu. Kromě toho, ať už člověk do druhého pilíře vstoupí či nevstoupí, bude mu důchod ze státního průběžného systému nadále automaticky valorizován podle růstu životních nákladů a části průměrné mzdy. Obdobný model je v řadě jiných zemí, například ve Švédsku, které bývá často pro sociální demokracii vzorem.

Dalším mýtem je v článku zmíněná údajná výhodnost reformy pro 10 procent obyvatel s příjmy nad 40 tisíc korun. Každý, kdo bude mít zájem vstoupit do nového systému, si může hypotetické penze propočítat na penzijní kalkulačce na webových stránkách příslušných ministerstev. Z těchto propočtů vyplývá, že u mladší generace může být vstup do druhého pilíře výhodný i při příjmech pod 20 tisíc korun. Celkově bude záležet na zvolené investiční strategii, věku a příjmu. Podle odhadů může být tento systém atraktivní pro zhruba polovinu populace.

Vláda se přitom poučila z chyb některých jiných zemí, například Maďarska a Polska, kde občané převáděli ze státního systému do soukromých fondů více než dvojnásobnou výši pojištění, a nebylo zajištěno financování reformy. Proto jsme zavedli postupné sjednocení DPH, jejíž zvýšený výnos bude použit pro financování přechodu na nový systém. Vyvolaný růst cen odhadujeme na zhruba 1 %. Tento nárůst bude rodinám s dětmi kompenzován zvýšením daňových slev na děti a seniorům valorizací penzí.

ČSSD, pokud se někdy dostane k moci, přes silácká vyjádření tento systém nezmění. Zabrání jí v tom jeho dlouhodobá výhodnost pro veřejné rozpočty.