Donald Trump je člověk, který vyvolává emoce. Není to žádná kancelářská myš bez chuti a bez zápachu. Už vzhledem ke svému zevnějšku, způsobu jednání a vyjadřování není možné si ho nevšimnout. Nikomu není lhostejný. Někdo ho má rád, někdo si do něj projektuje své představy, jiný ho nenávidí. Málo kdo však věcně hodnotí podstatu jeho snah a záměrů.

Z našeho pohledu jsou nicméně v souvislosti s Trumpem aktuálně důležité především dvě věci – cla a obranný rozpočet NATO.

Poslední dobou je hlavním narativem, doslova paradigmatem většiny médií, že Trump návrhy cel málem vyvolal obchodní válku se svými spřátelenými zeměmi a egoisticky oslabil západní vazbu. Jak by řekli Slováci, „zvonku to tak vyzerá“.

Ale jaké je realita? Evropská unie nasazuje na americký dovoz mnohem vyšší cla a tarifní omezení než USA na dovoz z EU. Je to tak. Vzniklo to krátce po válce, kdy USA pomáhaly poničené a vyčerpané Evropě. Jistě, bylo i v jejich zájmu, aby se západní Evropa zvedla a prosperovala. Ale dnes, 73 let po válce? Když životní úroveň průměrného Evropana je vyšší než životní úroveň běžného Američana? To už se obhajovat nedá. A nedivme se americkým voličům, že se jim to nelíbí. A požadovat po amerických politicích, aby dělali ve funkci něco jiného, než slíbili v kampani, také nelze věčně. Na tenhle evropský produkt nejsou američtí voliči zvědaví.

A obranné výdaje členských zemí NATO? Pokud jsme se zavázali, že budeme dávat na obranu 2 procenta národního rozpočtu ročně, tak to prostě dodržujme! Je to v našem zájmu. Trumpův bývalý poradce Bannon na přednášce v Praze jasně řekl, že pokud Evropané pořád mluví o ruské hrozbě, ale nechtějí dát na obranu slíbená 2 procenta, tak je v tom prostě rozpor.

Jistě, není možné, aby třeba Lotyšsko mělo jednu osminu letadlové lodě nebo Litva s námi napůl jeden strategický bombardér. Ale pěšáky přece proboha musíme mít vlastní!

Jak má americký politik doma vysvětlit, že musí zaplatit a poslat na východní hranici NATO americkou živou sílu, protože místním se jaksi nechce? Je správné pomáhat spojenci, který na něco nestačí, protože je třeba malý. Ale dlouhodobě není možné pomáhat někomu, kdo je líný.

Pohleďme pravdě do tváře. Evropa se dlouho spoléhala na to, že obranu za ni zajistí a zaplatí USA. A dlouho také těžila z jednostranně otevřeného amerického trhu.

To ale nemohou USA dělat věčně. Donald Trump je teď v nezáviděníhodné roli tatínka, který svému čtyřicetiletému synkovi bez příkras říká, že by se už měl konečně postavit na vlastní nohy a vypadnout z mama hotelu.

A to se špatně poslouchá. V mama hotelu je přeci tak krásně.