Vyskytnou-li se u nás odlišné názory, už je oheň na střeše a bezpochyby to s námi jde z kopce. Normou je teď přece nerozborná stranická jednota, nebo ne?
Jenže realita je prostá: varianty byly pouze dvě. Buď menšinová vláda ANO a ČSSD s podporou komunistů nebo rovnou koalice ANO s komunisty a SPD. Předčasné volby by podle preferencí nepřinesly žádnou zásadní změnu kromě předpokládaného odchodu několika demokratických stran z parlamentní půdy.
Cítíme, že bezpochyby stojíme na dějinné křižovatce, máme obrovskou odpovědnost, jenže z voleb nemáme v rukou žádná esa.
Jak tedy dostát odkazu sociálnědemokratických předchůdců za celých dlouhých 140 let, udržet prst na tepu doby a nezklamat voliče ani sebe? Neřešitelná úloha? Spíš gordický uzel, který potřeboval rozetnout.
Svou účastí ve vládě sociální demokracie kupuje republice čas. Čas všem lidem, voličům. Mohou ho využít k tomu, aby se hluboce zamysleli nad tím, jakou chtějí republiku pro sebe i svoje děti. Oni mají svou budoucnost v rukou a oni nakonec rozhodnou.
Garantujeme prozápadní hodnoty naší demokracie, návaznost na prvorepublikovou tradici a proevropskou orientaci – hlásíme se k odkazu Jiřího z Poděbrad, Komenského a Masaryka. Stojíme za silným sociálním státem, a komu se to zdá jako sprosté slovo, tak pozor – měl by chápat, že má ve svém bydlišti bezplatného lékaře, školu bez školného a za kopcem domov pro seniory. Bez naší opoziční práce za pravicových vlád by nic z toho nebylo. Stačí vzpomenout na zdravotnické poplatky, pokusy zavést školné, zrušení nemocenské, či žluté karty na dávky – na mateřskou a na důchody ......
Neustupujeme s tlakem na růst mezd, placení nemocenské od prvního dne nemoci, omezenou délku pracovní doby, na zavedení zálohovaného výživného a jistotu dostupného bydlení. Bez našeho hlasu v předchozí koaliční vládě s ANO i nadcházejícího pokračujícího koaličního uspořádání by se nad těmito tématy zaměstnanců, seniorů a rodin s dětmi dávno zavřela voda. Kdo věří, že majitelé obřích firem hájí zájmy zaměstnanců, je bohužel naiva.
Ano, sociální demokracie se musí sjednotit, přestože to určitě neznamená unifikaci a glajchšaltování názorů. Bez názorové pestrosti bychom nikdy nesvedli úspěšně zápasy minulosti za prosazení našeho národního uvědomění, za všeobecné volební právo, za volební právo žen, za novou republiku, za její zachování vůči nacistické zvůli a neudrželi myšlenky i hodnoty sociální demokracie živé po celou dobu temna od roku 1948 do roku 1989. Nedokázali bychom se zvednout v nové době až k 30 procentům.
Není to poprvé, kdy se cesta republiky shoduje s cestou sociální demokracie. Být úspěšný je méně těžké, než padnout na zem a stát se znovu úspěšným. To je ale přesně cesta, kterou máme před sebou.
Sociální demokratky a demokraté dnes kupují republice čas a bude jen na rozhodnutí voličů v nadcházejících letech, zda ho využijí pro udržení demokratického směřování země, nebo se nezadržitelně blíží trajektorie směrem ke státům, v nichž se svoboda projevu nebo nezávislá justice pomalu stávají minulostí … Je to v rukou lidí. Oni rozhodnou. Na nás sociálních demokratech je vysvětlit jim, proč jsme se rozhodli jim tento důležitý čas na poznání dát.
