A jestli můžu ještě zareagovat na paní poslankyni Kovářovou prostřednictvím pana předsedajícího. Já jsem tady neříkal, že se kraje nestarají o své mosty a že je nekontrolují. Já jsem vznesl spíše pochybnost, ale ani to nebylo nic špatného, ve stylu toho, že jestliže malá obec, kde je nové zastupitelstvo, které ten závazek možná ani neví, tak jestli jsou si vědomi své zodpovědnosti vlastníka mostu a toho, co se má kontrolovat a jak často a opravovat. To někde mám docela pochybnosti, to se přiznám. Ale není to ve zlém, je to spíš otázka systémová, která se musí napravit.
Co se týče těch výsledků kontrol. Když ta kontrola přijde na nějaký problém, tak to samozřejmě okamžitě musí začít vlastník mostu řešit. Něco lze řešit rychle, něco ne. A pokud je tam velký problém, tak je tam samozřejmě i povinnost zavřít ten most. A to se dneska občas stává.
A co se týče peněz. Já si nemyslím, že to je teď záležitost Ministerstva dopravy, které má vzít na sebe to, že to bude opravovat za všechny. Prostě vlastník mostů peníze musí hledat ve svých rozpočtech. Jestli se dobře pamatuji, kraje, města, obce jsou dneska v přebytkových rozpočtech všude, tak možná by na to nějakou část peněz mohly najít. A nemyslím si, že to řešení je takové - máme tady problém, státe, přisyp. Protože když si sáhneme do minulosti na dvojky, trojky, jak se velmi často říká, že se na to krajům žádné peníze nepřevedly, ona to není úplně pravda. Protože před tím převodem měl Státní fond dopravní infrastruktury ve svých příjmech 20 % z daně z paliv, dneska má 9,1 a těch 10,9 % přecházelo do RUDu pro kraje a ty peníze tam evidentně byly. A když jsme si nechali vyjet za posledních deset let, kolik se investovalo do dvojek a trojek, nebo investovalo, jaké prostředky se dávaly na opravy dvojek a trojek, tak je to v průměru nějakých asi 6,7 mld. za všechny kraje. Když si vezmeme těch 10,9 %, to je zhruba 10 mld. v dnešních cenách. Takže tam někde ten deficit samozřejmě je. Já nechci teď hledat, kdo je čeho viníkem, ale určitě by to nemělo být tak, že se řekne - státe, dej. Ale měli bychom se bavit, jak budeme hledat společně cestu.
Děkuji.
