Obdobně osočovali protektorátní novináři Edvarda Beneše a jiné exilové představitele články o jejich spojení se všemožným zlem a podezřelým původem. Útočili i na mrtvého prezidenta Tomáše G. Masaryka. Zlatuškův text mi protektorátní články připomenul. Tehdejší kolaboranti, Frankové a Heydrichové však žili mnohem dřív. Ďábelské touha některých ubližovat jiným jen spí a znovu ožije, pokud ucítí šanci.

Spojnicí Zlatuškova textu s texty v protektorátním tisku je to, že mediální útok má zdroj v nenávisti. Zlatuška nevidí politické odpůrce jako součást hledání nejlepšího politického řešení. Ale jako nepřátele, které je nutné zašlapat do země a kritizovat jejich názor nestačí. Nejlépe je znectít i s předky. Při čtení Zlatuškova textu jsem si vzpomněl na Adolfa Hitlera, když nacisté zkoumali árijský původ do pátého kolena.

Pluralita názorů je pokladem demokracie. Vážím si Václava Klause staršího i názorů Václava Klause mladšího a rád čtu jeho texty. Jako učitel jen lituji, že nemohl své názory na školství realizovat coby ministr školství. Jestli jeho vyloučení z ODS straně uškodí, ukáží příští volby. Zda uspěje s jinou stranou, rozhodnout voliči. Mám však obavu, že kdyby byl u moci Zlatuška, občané by již rozhodovat nemohli.