Církev je nástrojem spásy duší, které nejsou mrtvé, ani černé. Pokud však používáme tyto pojmy v jejich kriminálně-ekonomickém významu, mohou se týkat i církve. Církev má značný majetek a i zde jsou lidé hříšní.

V současné době církev bojuje za zachování původního rozsahu restitucí a má pro to právní argumenty. V tomto zápase ji však poškozuje podivné jednání některých jedinců. Restituce obrovského majetku láká. Některé kláštery získaly zpět značné majetky, ale chybí jim skuteční domácí členové, řádně spravující majetek. Někomu se může zdát taková bohatá, ale fakticky lidmi nenaplněná právnická osoba jako snadná kořist.

V rámci augustiniánského řádu došlo v Opatství Staré Brno k tomu, že po začátku restitucí bylo do opatství nasazeno římským generálem řádu osazenstvo ze Španělska, Itálie a Polska. Po jejich příchodu nastala skutečnost, že byla účetně vykázána mzda, z které řád odvádí povinné platby státu, ale nevyplácí čistou mzdu tomu, komu je určena, a ponechává si ji. To je popření práv toho, komu byla mzda určena.

V případě, že od počátku nechtěl řád augustiniánů vyplatit čistou mzdu, pak by mohlo být takové jednání hodnoceno jako praxe černých duší a porušení povinností při správě cizího majetku s cílem užít prostředky opatství pro jiné, než deklarované účely. Finanční úřad by měl ověřit, zda čistá mzda, aniž byla vyplacena, byla či nebyla vykázána jako náklad v účetnictví augustiniánů. Je v zájmu církve, aby v době boje o zachování restitucí se dokázala vyvarovat jednání, které může vyvolat kritiku.