Čl. 6 Ústavy ČR říká, že „Rozhodování většiny dbá ochrany menšin." Vládní koalice ale mluví o teroru opozice. Poslanec, poslankyně, senátorka a senátor podle čl. 26 vykonává mandát osobně v souladu se svým slibem a není přitom vázán žádnými příkazy. Podle čl. 23, odst. 3 slibují, že budou „vykonávat mandát v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." Z úst koaličních předáků jsme slyšeli, že stačí, když se vyjádří někdo za klub, jak to dělají u nich. Ústavní soud ale prokázal, že omezení individuálního výkonu mandátu je nepřijatelné, když zrušil rozhodnutí Parlamentu ČR o zkrácení volebního období na návrh poslance Melčáka.
„Snaha koalice o vyřazení Parlamentu z rozhodovacího procesu je neobhajitelná."
Snaha o vyřazení Parlamentu z demokratického rozhodovacího procesu je porušení podstatných náležitostí demokratického státu. Parlament jako jediný z ústavních institucí má legitimitu odvozenu přímo z vůle lidu, ostatní instituce jsou odvozeny od složení Parlamentu. Lid je tím, který je zdrojem moci v demokratickém právním státě.
Je pochopitelné, že zájem lidu vidí koalice a opozice rozdílně. Za „zájem lidu" v K 9 zřejmě považují povinnost lidí sponzorovat banky ze svých důchodů a peněz na zdravotní péči a vzdělání. Možná koaliční poslanci mají svědomí patřičně motivované, aby uneslo to, že tím spousty lidí posílají do chudoby a většinu občanů chudobou ohrožují. Pro každého, kdo jen trochu dokáže vidět věci v souvislostech, je to však naprosto neakceptovatelné.
„Obstrukční boj ČSSD v Parlamentu je bojem proti vládní snaze o snižování kvality života lidí a jejich sociální situaci!"
Demontáž sociálního státu, likvidace veřejných služeb, tedy v podstatě likvidace střední třídy, je krizová situace, ve které je naprosto legitimní použít všechny dostupné demokratické prostředky, tedy i obstrukce. Nevím, čemu by skutečný boj v Parlamentu měl být přiměřenější, než boji proti snižování kvality života lidí.
Jen tak mimochodem, pokud vládní koalice na své nové finanční produkty tak spěchá, měla by mít trpělivost. Demokracie sice zdržuje, ale porušení jejich pravidel v právním státě k cíli vede ještě pomaleji, jak se ukázalo v případě snahy o vyhlášení mimořádných voleb v r. 2005 v případě poslance Melčáka.
