Jenom jsem chtěl poměrně stručně reagovat na vystoupení paní poslankyně Valachové, která říkala, že od té doby, co jsme tedy schválili ten valorizační vzorec, si naši důchodci mohou být jisti. Já bych to rád upřesnil, že si mohou být jisti naši důchodci 80+. Ti opravdu mohou počítat s tím, že dřív než se ten systém dostane do zásadních potíží, si tím mohou být jisti. Potom ta jistota klesá s nižším věkem, který nám v tuhle chvíli je. Už moje generace - mně bude příští rok šedesát - je poměrně zásadně ohrožena. A generace paní ministryně Maláčové a paní ministryně Valachové je ohrožena naprosto zásadně. Můžeme samozřejmě vést diskusi o tom, jaká má být míra zásluhovosti a jaká má být míra solidarity. Z mého pohledu je ten systém dnes už příliš rovnostářský, ale chápu, že někomu může připadat naopak málo solidární. Nicméně pokud se s tím systémem nestane vůbec nic, tak jak půjde čas po tom roce 2030, jak vy samy, milé vládní strany, máte ve svých vládních dokumentech, taktak se bude ten důchod blížit stále víc a víc jednotné dávce, potom jednotné chudinské dávce a pak už na něj nebude. To není ideologie, to není strašení, to jsou jednoduché počty, kde si vystačíme s trojčlenkou.
Já jsem na rozpočtovém výboru, když jsme projednávali valorizaci důchodů na příští rok, položil zdvořilou otázku, jak si předkladatel představuje další financování po roce 2020, protože financování důchodů přece nemůže být zoufalé vyškrabávání misek, jak to zaplatíme příští rok, ale nějaká jasná koncepce, jak to uděláme udržitelné na příštích třicet až čtyřicet let. Rozumím tomu, že vláda, byť to slibuje už pět let, stále není schopná dát na stůl koncept nějaké smysluplné udržitelné systémové změny, byť ji slibovala. Nemá na to buď politickou odvahu, nebo na to nemá kompetenci, obávám se, že na to nemá obojí.
Přesto bych alespoň od předkladatele rád slyšel, když ne teď, tak na rozpočtovém výboru, jak si to představuje on, zda si představuje, že dojde k zásadním parametrickým změnám. Protože víme, že k zásadnímu zhoršení prognózy došlo zastropováním věku do důchodu 65 let. Tak zda to pokládá za neudržitelné a míní těch 65 let odstropovat a nastavit tam zpátky nějaký automat, nebo zda si představuje, že do důchodového účtu budou masivně zapojeny i jiné příjmy než příjmy vázající se na pracovní místo, což se stejně děje, když je důchod v deficitu, ale měli bychom vědět, na úkor čeho, protože pak ty peníze chybí někde jinde. Nebo zda si skutečně představuje postupné snižování důchodů, to jsou představitelné parametrické změny.
Každý politik by strašně rád říkal, že budeme platit co nejméně, brát co nejvíce a do důchodu půjdeme co nejdříve. Ale to jsou tři cíle, kde minimálně jeden musíme parametricky obětovat, chceme-li to mít udržitelné. A pokud to nejsme schopni udělat pouze parametrickými změnami, a já jsem přesvědčen, že nikoliv, tak v takovém případě musí dojít ke změně systémové. A tady si dovolím tvrdit, že pouze v průběžném pilíři nelze udržet rozumnou domluvenou rovnováhu: solidarita - zásluhovost. Tam jak půjde čas a budou sílit silnější důchodové ročníky, tak to ta zásluhovost vždycky odskáče ve prospěch té solidarity. Nemůže k tomu dojít jinak. Dokonce i za pravicových vlád by k tomu ty vlády byly dotlačeny. To se tak prostě stane.
Mně to přijde strašně nefér. A přijde mi to strašně nefér právě vůči například generaci paní ministryně Maláčové. Mně už to třeba tou dobou bude jedno. Ale je to nefér. Je to neudržitelné. A od vlády je to neskutečně nezodpovědné. Vy jste řekli, že napravujete naše chyby. Naše chyby jste v uvozovkách napravovali pouze tak, že cokoli, o co jsme se pokusili v povinných pojistných, ať už to byla nemocenská, zdravotní nebo sociální, jste zrušili a vrátili jste to zpátky do toho neudržitelného modelu. A teď se mile usmíváte a říkáte: ono je to udržitelné. No není, kolegové. Všichni to vědí. Vy to dokonce taky víte, jenom tu veřejnost obelháváte.
