já jsem ve skutečnosti chtěl dát důraz na něco úplně jiného, ale můj předchůdce mně tady změnil vůbec celou koncepci, kterou chci říct, protože já chci říct, že ten nápad, který zde je, má samozřejmě dva rozměry, stejně jako měl před chvílí ten lidovecký. To znamená, on se snaží velice komplexně všechno vyřešit, aniž pro to jsou dány všechny předpoklady. A stejně tak my jsme chtěli vyřešit všechno, ale ve skutečnosti naším přáním bylo docela primitivní, abychom vyřešili ten největší problém. Takže když začnu námi, tak chci říct, že třeba pro mě největší problém je, že moje žena má 6 700 korun důchod, přestože je ekonomka, pracovala v Komerční bance, jenom, abychom věděli, a pracovala tam na významném místě. Jenomže se deset roků starala o naše tři děti a devět roků se starala o svoje rodiče. A já jsem neměl tu ambici, abych tady řešil celý ten problém, který se týká důchodového systému, ale měl jsem tu ambici, aby se odstranily jenom ty největší a nejkřiklavější problémy a aby se to prostě o krůček posunulo, protože já jsem i pro posunování ne všeho naráz, ale jenom třeba po malých krůčcích. A to je ten důvod, proč si myslím, že bychom se tímto měli zabývat, protože i tady máme přece možnost neřešit 23 úřadů, ale říct si, že jsou tady, a já teď řeknu sám za sebe, dva nebo tři, které jsou, na kterých bychom se mohli shodnout a kterým bychom částečnou decentralizaci mohli provést. Aniž si budeme klást velikánské cíle, že se nám podaří něco výrazně změnit, tak aspoň nakročíme nějakým směrem a příště už budeme moci vycházet i z určitých zkušeností.
A teď proč říkám, že budu navazovat na svého předřečníka kolegu Klause, a to z toho prostého důvodu, že tady přece k něčemu významnému došlo. Došlo totiž ke vzniku krajů. Já ho upřesním, bylo to před 19, nikoliv před 18 lety, ale to není podstatné. Budou teď za rok krajské volby a přesto se v této fázi ještě ty kraje nepodařilo dostat do té podoby, do které se slibovalo na začátku před těmi 19 lety. To znamená, tehdy se mluvilo o tom, že ty kraje na sebe převezmou právě část těchto úloh, o kterých se tady mluví v souvislosti s tímto zákonem. Vidím před sebou, prostřednictvím předsedajícího, hejtmana velkého kraje Moravskoslezského, tamhle vpravo vidím svého kolegu na začátku, když kraje začínaly, kolegu Zahradníka. A chci říct, že se změnilo a změnilo se hodně. Zazněla tady například dopravní infrastruktura druhých a třetích tříd. A tam si to můžete vyhodnotit, že tam došlo k velkým změnám na těch druhých a třetích třídách a že to ty kraje do velké míry posunuly dopředu i díky tomu, že získaly dotace z EU. Že tedy výrazným způsobem tenhle systém zlepšily a samozřejmě že to má i dopad na určitou zaměstnanost a na určitou strukturu v těch krajích.
Ano, je velký rozdíl, jestli ten kraj je velký, nebo malý, ale já si troufnu říct, že jedna z věcí, která zde zazněla na začátku, byla, že velice důležitý je školský systém. A tady si, prosím vás, řekněme, jak ten školský systém v tuto chvíli funguje, a ten funguje o tom, že to není o vysokých školách, těch máme dost. Já bych řekl, že skoro každé větší město má vysokou školu. Nevím přesné číslo, ale vím, že je jich víc než 70, vysokých škol, které máme. To určitě není v této pozici. Kraje mají na starosti jakoby to střední školství a dá se říct napolo ten vyšší stupeň a obce, zvláště velká města, se starají o základní školství. Ta provázanost tady do velké míry chybí a jedna z těch významných věcí, o kterých se právě mluví v rámci krajů, je, že tady máme 14 druhů školství, a to bez jakékoliv nadsázky, a to tak, že skutečně řada žáků má problém, když přejde z kraje do kraje, aby v některých předmětech obstála. Ale to je chyba od začátku, odshora. A my tady ani nemusíme přijímat nějaké opatření. To jde i prostřednictvím Ministerstva školství a tady bychom mohli už té kapacity krajů velkým způsobem využít, kdybychom jim svěřili část těch pravomocí, které má třeba Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
A já jsem naprosto přesvědčený o tom, že tato cesta je mnohem důležitější, to posilování krajů, a říkám to i tady paní hejtmance Karlovarského kraje, prostřednictvím pana předsedajícího, že prostřednictvím krajů s tím, že jim budeme více důvěřovat z té horní pozice, tzn. z pozice Parlamentu, ale řekl bych úplně na prvním místě vlády, tak můžeme části těch reforem, o kterých zde je řeč, v tomto zákoně dosáhnout. A tak já jenom říkám: Prosím vás, každý krok stojí za to. Každý krok i kdyby se podařil jenom ten Báňský úřad v Ostravě, protože já si troufnu říct, že ten Báňský úřad v Ostravě není, tak jak tady zaznělo před chvílí, že je. Není. To znamená, když si řekneme, že některé věci mají hlubší logiku, a zdůrazňuji speciálně ten Báňský úřad, ale líbil se mi ten Drážní úřad v Pardubicích. Tam, kde to má skutečně hluboký význam a hlubokou logiku, tak je dobře, abychom využili této předlohy a zkusili ji podpořit. Já tedy na závěr říkám: Prosím vás, zkusme si říct, že budeme dělat i malé krůčky, že nebudeme dělat ty veliké systémové věci, na které se chystáme v rámci krajů 19 let a ještě jsme reformu školství, tak jak byla nastavena kdysi na začátku, nedotáhli. To znamená, zkusme alespoň trochu a ono to třeba něčemu prospěje.
Děkuji vám za pozornost. A jinak za sebe říkám, že zcela určitě nebudu pro zamítnutí a že se těším na to, že bychom debatovali o konkrétních místech, na kterých bychom se mohli shodnout. Děkuji.
