já jsem chtěl už poděkovat panu místopředsedovi Skopečkovi, prostřednictvím tady paní předsedkyně, že mluvil velmi racionálně a poměrně dobře. Skoro bych řekl, že mám pocit, že jste konvertoval do hnutí ANO, protože já se pokouším tady takhle mluvit tři roky, tři a půl roku, ale vy jste v zásadě věcně popsal ekonomii strany.

Nabídky, myslím, že to je správný přístup, buďme úsporní na straně státu. Já bych k tomu jenom doplnil jednu věc. Nestačí jenom být úsporný, řezat, řezat, řezat, poněvadž pokud nerozhýbeme privátní sektor, pokud nebude dostatečně vydělávat zdroje a následně platit daně a pochopitelně své zaměstnance a tak dále, tak se nepřehoupneme do fáze zdravého ekonomického růstu a budeme se pořád marcasit někde na tom jednom procentu, což za minulý rok rozhodně není žádná výhra.

A za tenhle ten rok jste sice plánovali 2,7, později 2,4, později 2,1. Dneska všichni víme, že to bude někde mezi 1,5 (až) 1,8. To znamená, máte tam velkou ztrátu, a to nás bude všechny dobíhat. 

Ale to není ani o kritice. No, ale tím závěrem jste si to, pane místopředsedo, prostřednictvím paní předsedající, pokazil, protože nezbývá než připomenout jednu věc. Ano, tehdy nás komunisté vydírali, my jsme museli ustoupit. A víte proč? Protože jsme šli za vámi, za odéeskou, jestli byste s námi prohlasovali těch 10 miliard na armádu. Vaše odpověď byla ano, ale když nám uvolníte, umožníte prohlasovat náš hazard.

Tak jenom abychom si zametli před vlastním prahem. Nakonec jsme těch 10 miliard stejně prosadili. A díky tomu jsme mohli říct, že jsme z jednačtyřiceti miliard, pardon, z pětačtyřiceti miliard, zvýšili za našeho působení výdaje na armádu na 85 miliard. 

Dali jsme to ještě na ten následující rok tuším na 92 miliard, vy jste si potom pár miliard stáhli dolů, protože v tom prvním roce se vám to zdálo příliš. Tak jenom abychom byli úplně přesní, o 5 miliard jste si to stáhli.