Nadcházející Evropská rada má na programu řadu velmi důležitých témat, troufám si tvrdit, že to je jedna z nejdůležitějších rad v těch posledních letech, která proběhne, bude se zabývat klimatickou politikou, víceletým finančním rámcem a dále tam budou řešeny záležitosti týkající se brexitu, budoucnosti Evropy, vnějších vztahů. Podotýkám pouze, že na okraj jednání proběhne pravidelný eurosummit k otázkám eurozóny. Nyní mi tedy dovolte stručně k několika klíčovým tématům.
Téma číslo jedna, pravděpodobně nejdůležitější, ke kterému vzhlíží všechny evropské země, je klimatická politika. Očekává se velmi náročná a složitá diskuse. Pravděpodobně reflektujete to, že v červnu Evropská rada nenašla shodu na závazku dosažení klimatické neutrality v roce 2050, takže se k tomuto tématu lídři vrátí i v tomto týdnu, přičemž zcela klíčovou otázkou je, zdali si stanoví EU dosáhnout tzv. klimatické neutrality v roce 2050, nepochybně se bude diskutovat o klimatické neutralitě celkové, pravděpodobně o klimatické neutralitě jednotlivých zemí, přičemž jenom podotýkám, že stejně důležitá bude i diskuse, jaké parametry se nastaví na rok 2030. A pouze zrekapituluji to, že ČR v rámci pařížské dohody plní kritéria doposud, dokonce lehce přeplňuje, máme dopočítáno poměrně přesně, co musíme splnit, abychom v roce 2030 dosáhli těch kýžených 40 procent. Dokonce ta dobrá zpráva je, že to vidíme o něco lépe, to znamená, vidíme to, že dosáhneme nějakých 44 procent. Já to říkám proto, že jsme druhou nejprůmyslověji orientovanou zemí v Evropě, hned po Irsku, není to Německo, podle HDP je to Irsko, ale to není podstatné. Podstatné je to, že 40 procent emisí v ČR je kryto nebo prostě generuje energetika, 20 procent průmysl, 15 procent doprava a zbytek je to ostatní. Já to říkám proto, že docílit těch kýžených stavů znamená do značné míry přestrukturovat českou energetiku, ať už je to ten rok 2030 nebo rok 2050, to už tedy dvojnásobně, zcela zásadním způsobem, minule jsme to tady řešili poměrně detailně, ale je to i přestrukturování našeho průmyslu a pochopitelně zcela zásadní přestrukturování naší dopravy ve smyslu vůči čisté mobilitě. Já jenom říkám, že ty cíle jsou velmi ambiciózní, velmi náročné, to, s čím přichází v tuto chvíli Evropa, kdy na rok 2030 začínají probleskovat zprávy, že by to mohlo být kolem 55 procent, tak věcně říkáme, ČR není schopna v tuto chvíli během 10 let tohoto dosáhnout. Nicméně jsme připraveni diskutovat o navýšení ambic v rámci celé EU, případně ČR, proti klimatickým změnám, ale pochopitelně chceme, aby to bylo podloženo několika podmínkami. To je to, s čím pan premiér odjíždí do Bruselu. Dovolím si ty podmínky zopakovat nebo říci, možná jste už o nich slyšeli.
První je to, aby EU využila svého potenciálu institucionálního a síly a začala daleko intenzivněji jednat s ostatními zeměmi mimo EU, protože EU, jak jistě víme, generuje relativní zlomek emisí, pouze 9 procent. Zásadní zásah do změny evropského hospodářství, evropského průmyslu a jeho přestrukturalizace bude nepochybně znamenat určité snížení, což je správná věc, věc druhá je ta, že v řadě věcí pouze exportujeme emise, zatímco Evropa se dostává do stavu, kdy redukuje, bohužel ostatní kontinenty, zejména Afrika, ale i asijské země, Čína, Indie a tak dále, navyšují. Takže ten poslední rok byl tristní, to srovnání, Evropa ušetřila 20 milionů tun CO2, zatímco ostatní země navýšily o jeden milion a 80, to znamená několikanásobně více. Tak to je první věc. Druhá věc je ta, aby Evropská komise akceptovala to, co několikrát už potvrdila, mně to mimo jiné potvrdili i na energetické radě minulý týden, a to je princip technologické neutrality, přeloženo do češtiny, aby každá země měla právo zvolit si svůj vlastní energetický mix, který ale bude, a to je správně, respektovat nízkouhlíkové zdroje, to znamená, o tom, jestli tam bude více obnovitelných zdrojů, jádra a tak dále, by si měla rozhodovat každá země sama. Ale ta nízkouhlíková ekonomika je správně. Současně, a to je třetí bod, je třeba zdůraznit, že náklady na ten přechod budou vysoké, zejména pro určité země, ať už je to Polsko nebo ČR, protože my jsme hned po Polsku druhým největším těžařem uhlí. Budeme muset zásadním způsobem dekarbonizovat. Tyto dodatečné výdaje je pochopitelně třeba pokrýt dalšími zdroji. A to i v dlouhodobém horizontu. Čili o tom tam chceme diskutovat, tak, aby ten přechod byl spravedlivý, aby byl sociálně vyvážený pro všechny regiony, protože je pochopitelně naší ambicí z těch zdrojů, které získáme, nebo případně získáme, ty zdroje alokovat opětovně do regionů, a to zejména do těch regionů, kde tedy budou nejvíce postiženy tou dekarbonizací, která nás bude čekat. Takže to je oblast klimatu.
Druhá oblast, tu už přelétnu rychleji, je oblast víceletého finančního rámce, kdy to finské předsednictví představilo revidovaný negociační balíček s návrhem určitých alokací. Z našeho pohledu nezohledňuje pozici většiny států, včetně ČR, a pro nás je klíčové, aby ten budoucí evropský rozpočet reflektoval zájmy kohezních států, tak jak bylo diskutováno v rámci Summitu přátel koheze, který byl uspořádán v Praze 5. listopadu. Nadále platí, že je pro nás neakceptovatelné snížení finančních prostředků na kohezní politiku a na zemědělskou politiku, přičemž pro nás jsou nesmírně důležité i ty implementační podmínky pro kohezní politiku, jenom krátce představím jednu věc, o které se tolik nediskutuje. Evropská komise nyní má tu ambici, abychom valnou část těch zdrojů, které získáme na to další období, použili, a to v přesném poměru 75 procent, a teď to trochu zjednoduším, na tzv. chytrý stát a na tzv. zelený stát, samozřejmě pod to už se dá dát celá řada dalších aktivit. My tvrdíme, že ta cesta zelený a chytrý dává smysl, je správná, současně tvrdíme, že 75 procent je příliš vysoký limit, že v danou chvíli bychom potřebovali ten limit o něco snížit, tak, abychom byli schopni prostředky efektivně využívat tam, kde jsou z našeho pohledu možná potřebnější, ať už je to infrastruktura atd. To znamená, o tom by měla být i ta diskuse.
Třetí oblast, která se tam bude diskutovat, je brexit. Tam v zásadě víte, že jsou možné pravděpodobně tři varianty, které budou prodiskutovány, a to, vyhraje-li strana Borise Johnsona, nadpoloviční většinou ve sněmovně, tak se bude pokračovat v ratifikačním procesu, s cílem vystoupení Británie k 31. lednu. Pokud vyhraje jiná strana s nadpoloviční většinou, lze očekávat žádost o prodloužení tohoto vyjednávání, příp. vyhlášení nového referenda. Pokud nedosáhne žádná strana jasné nadpoloviční většiny, pak lze očekávat pokračování současné patové situace, čili míč je na straně britské, přičemž EU se zároveň připravuje na zahájení jednání o budoucím vztahu s Británií po uplynutí tohoto přechodného období. Takže budeme doufat, že situace ve Spojeném království umožní zahájení těch diskusí co možná nejdříve.
A velmi stručně už prolétnu... V bodě Různé se bude diskutovat o konferenci o budoucnosti Evropy, bude se diskutovat o vnějších vztazích, zejména vůči Africe, tady si troufám tvrdit, že je to asi vše z toho nejpodstatnějšího. Děkuji. Bude-li nějaká diskuse, jsem připraven, co bude v mých silách, odpovědět.
Děkuji.
