nemohu začít jinak než konstatováním, že to, co dnes v tomto školském balíčku zažíváme, bych si dovolil označit za sice řízenou /zaplať pánu bohu, že to není neřízená/, ale nebezpečnou a zákeřnou devastaci učitelské profese. Opět se do legislativního procesu jako bumerang vrací možná ne záměrná, možná jen neúmyslná, snaha zastřeně degradovat učitelské studium na bakalářské, případně vyšší odborné.
Jak už jsem ve faktické poznámce naznačil, návrh tohoto zákona otevírá Pandořinu skříňku. Dříve nebo později přijde někdo, kdo zkonstatuje, že když stačí tříleté pedagogické minimum, tříleté další vzdělávání pedagoga, v podstatě bude stačit, když absolvent střední školy si dodělá takový nějaký jednoduchý kurs a půjde učit své kolegy na střední škole. Vždyť co víc potřebuje k tomu, aby učil své bývalé kolegy na střední škole? A vlastně na základce, vždyť už má skoro dva, dva a půl stupně za sebou.
Souhlasím s tím, co tady řekla část mých předřečníků. Totiž, pakliže tento zákon projde do druhého čtení - a já nemám ambici navrhovat jeho zamítnutí v prvním čtení, já jsem zastáncem toho, že se má debatovat, diskutovat a hledat ideální řešení - pak samozřejmě budu velmi pečlivě sledovat, jakým směrem se bude ubírat další vzdělávání pedagogických pracovníků, které by tedy mělo být součástí té odborné přípravy, aby bylo akreditováno pro odpovídající vzdělávací centra, aby to nebyla šance přihrávat zajímavé kšeftíky rozličným neziskovým organizacím, které na tom budou jenom vylepšovat své cash flow.
Ale bohužel tady nezazněla odpověď, a já bych ji velmi rád slyšel ve druhém čtením, pakliže tam ten zákon projde /a myslím si, že projde/, a to je, jakou motivaci budou mít absolventi pedagogické fakulty, kteří musí absolvovat tříleté bakalářské studium odborných předmětů, následně dvouleté magisterské studium, kde získávají kompetence a dovednosti v oblasti didaktiky, metodiky, a musí absolvovat diplomovou práci, obhájit diplomovou práci, jakou budou mít motivaci, aby se vůbec připravovali.
Víte, ono zde zaznělo, s jakou radostí a s nadšením přijali děkani přírodovědeckých fakult a Asociace filozofických fakult usnesení, ve kterém podporují návrh tohoto zákona. Víte, já se jim nedivím. Já být děkan přírodovědecké fakulty nebo filozofické fakulty, tak tento zákon budu podporovat se vší razancí. Vysvětlím hned proč.
Kromě toho, že fakulty jsou financovány rozličnými finančními toky, to znamená za určité činnosti, které vykonávají, za určitou vědeckou činnost atd., tak také jsou hodnoceny podle náročnosti toho, co učí, takže například z hlediska finanční náročnosti je vysoce hodnocena příprava budoucích lékařů, ale například příprava řadového historika je hodnocena koeficientem nižším než naopak příprava v učitelské profesi. Proto je takový velký zájem o to, aby na fakultách přírodovědeckých a filozofických bylo co nejvíce budoucích studentů učitelství, protože jim přinášejí určité efektivní finanční zisky.
Co se týče toho, o čem tady hovořil můj předřečník pan kolega z přírodovědecké fakulty, skutečně nemá smysl si říkat, jak kdo a jak dlouho připravuje budoucí učitele a jestli je to lepší na přírodovědecké nebo na filozofické fakultě. Já se nebudu tady také chlubit tím, že na pedagogické fakultě připravuji budoucí učitele už dvacet let, že mám za sebou pedagogické působení na střední školách a že tedy vím, jaký je zásadní rozdíl v té přípravě, když se má kombinovat jednak odborná znalost učitele se znalostí pedagogickou.
Pedagogické fakulty mají dlouhodobý problém vůbec získat akreditaci pro přípravu budoucích středoškolských učitelů. V podstatě je stále zažitá praxe, že pedagogické fakulty mají připravovat učitele možná základní školy, výjimečně teď už jsme dospěli k tomu, že opravdu mají vysokoškolské a zaplať pánu bohu za to také, že to jsou učitelé v mateřských školách a školkách, ale když chce žádat pedagogická fakulta o akreditaci studia středoškolského, musí dokázat a doložit, že má skutečně odborníky, kteří jsou schopni budoucího učitele po odborné stránce pro tu středoškolskou výuku připravit. Je to dobře, protože jen kombinace těchto dvou věcí, to znamená odborného a pedagogického umu, dává do kopy člověka, který bude kompetentní a schopný učit budoucí učitele. Ale ten proces, který je důležitý, a když jsem v jednom ze svých vystoupení s faktickou poznámkou hovořil o tom, že kvalitní odborník nemusí být dobrý učitel, tak jenom připomínám, že důležitým procesem v celém výchovně vzdělávacím postupu je schopnost, je dovednost učitele, transformovat to odborné, vybrat to důležité z toho odborného a umět to odborné předložit žákovi tak, aby to byl schopen pochopit. Já sám jsem zažil během svého života celou řadu výborných učitelů, kteří vůbec, nebo se nechlubili tím, že mají za sebou nějakou dlouhou odbornou praxi. Byli to vynikající, skvělí učitelé, kteří dokázali i složitou, velmi obtížně pochopitelnou látku žákovi vysvětlit. Na druhou stranu jsem měl i to štěstí, potkat skvělého odborníka v profesi, který naopak měl tu smůlu, že bohužel svou látku, ten svůj odborný um nedokázal přenést na nás žáky a my jsme prostě z hodiny odcházeli s konstatováním, že to sice bylo po odborné stránce super, ale moc jsme tomu nerozuměli.
Vážené kolegyně a kolegové, ve školách pokračuje závažný problém a na něj upozorňuje i zpráva české školní inspekce k přirozené generační obměně pedagogických sborů.To už tady také několikrát zaznělo. Zájem o učitelské povolání ze strany absolventů pedagogických fakult je malý a ředitelé škol pro zabezpečení výuky buď přijímají nekvalifikované učitele na tzv. výjimku ze zákona, nebo zaměstnávají, a to ve velké míře, učitele v důchodovém věku. Ptáme se ale tady v Poslanecké sněmovně, co je příčinou toho, že absolventi pedagogických fakult nemají zájem nastupovat na školy, nemají zájem jít skutečně učit? Zajímá nás tady v Poslanecké sněmovně, zda nevyhazujeme zcela neefektivně finanční prostředky za přípravu budoucích učitelů, kteří už při přijímacím řízení nebo při rozhovorech s nimi hovoří o tom, že oni stejně nikdy učit nepůjdou. Možná se to nejeví jako vyhazování peněz, protože příprava učitele není tak drahá jako příprava lékaře, není tak drahá jako příprava chemika či kohokoliv jiného. Ale stejně, ptáme se, proč tomu tak je? Není to tím, že v podstatě se u nás absolvuje vysoká škola jenom proto, aby absolvent měl titul a s tím titulem potom může jít třeba do státní správy dělat vedoucího odboru dopravy, protože má titul magistra a pak to tam nějak ušolíchá. Ptáme se skutečně po příčinách toho, proč mladí lidé nechtějí učit. Samozřejmě ta jedna příčina, která tady zaznívala také během dneška a v podstatě během tohoto volebního období i předcházejících, je to otázka finanční. Podívejte se, jak jsou vysokoškolští absolventi financováni ve srovnání s ostatními vysokoškolskými profesemi. Je to ostudné a nedůstojné. Podívejte se, v jaké pozici je učitel mnohdy ve vztahu k rodičům, ve vztahu k veřejnosti a často i ve vztahu k samotným žákům. Podívejme se, co všechno na tom učiteli leží. Já, když jsem začínal, tak administrativa třídního učitele spočívala v minimu papírování a spíše v tom, že jsem mohl s žáky hovořit, komunikovat s nimi o jejich životních zkušenostech, o jejich problémech a podobně. Dnes je učitel zahlcen obrovskou mírou administrativy. Ne každý na to má žaludek, ne každý má na to chuť. Je tady sice kritizováno srovnání s lékařem. Ano, je to opravdu asi trochu pokulhávající, souhlasím s panem ministrem, ale určitě není pokulhávající přirovnání s řidičem. I žák nebo dítě, které si otec vezme čas od času vedle sebe v řízení auta a potom mu ho chvíli půjčí, tak nakonec si musí udělat odpovídající řidičské oprávnění. Podívejme se na sportovce. Já jsem prošel celou érou boje proti tomu, aby si trenéři museli dělat trenérské kvalifikační třídy, protože proč. Vždyť přece jsem byl dobrý hráč, mohu trénovat, ale je tam spousta znalostí, spousta dovedností, které ten člověk musí mít. Z oblasti fyziologie, fyzioterapie a dalších a dalších věcí.
Já nechci být kritikem toho návrhu, který tady pan ministr předkládá. Chápu, že je to cesta, kterou hledá jak aktuální stav, který dlouhodobě narůstal do dnešní podoby, napravit. Ale rozhodně, a teď to musím říct otevřeně a omlouvám se za to paní kolegyni Melkové prostřednictvím pana předsedajícího, byť jsme přátelé, tak plamenně, jak to bylo v jejím podání, ten návrh zákona určitě hájit nebudu a budu velmi kritický a velmi pečlivě sledovat jeho další cestu druhým a třetím čtením tak, aby opravdu, prosím, pedagogické fakulty nebyly odsunuty zcela mimo rámec, protože možná bychom se také dočkali, že bude stačit časem nějaká učitelská akademie nebo něco anebo vlastně bůh ví co. A když jsem tady naposled, už končím, přirovnal toho lékaře, tak jednu věc to společnou má. Když jste hovořili o tom, jak je potřeba navyšovat pedagogickým pracovníkům jejich odměnu za práci, tak jste velmi často říkali, jak důležité, jak výjimečné, jak mimořádné je působení učitele, zejména v základních školách, kde vlastně pracují ještě s dětmi, které se utvářejí, utváří se jejich osobnost, utváří se vůbec jejich pohled na svět, na společnost, na život a já jsem přesvědčen, že stejně tak je velmi důležitá i profese učitele. * Protože ten učitel, to není jenom odborník, který přijde do školy a odhrká tam ta fakta. Musí to být i člověk, který má empatii, který je schopen se vcítit do života, do problémů, do trápení toho dítěte. A to se nenaučí dalším vzděláváním pedagogických pracovníků během dvou nebo tří let.
Děkuji za pozornost.
