Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové a členky vlády, vážení spoluobčané, nehořím často, a tak pečlivě zvažuji, co řeknu, protože myslím si, že někdy je dobře promluvit a někdy zase naopak je lépe mlčet. Zaznívá tady spousta moudrých věcí, zaznívá zde spousta moudrých rad.
Mně například nevadí, že paní ministryně kouká do mobilu, protože vím, že ženy dokážou zvládnout několik činností naráz, na rozdíl od nás mužů. (Reaguje na ministryni Schillerovou. Potlesk v sále.) Za to se jim klaním. Ale já teď hovořím a koukám také do mobilu a dnes v 15.10 na Novinkách.cz se objevil článek, ve kterém se hovoří o tom, že v Británii roste počet dětí s neznámou nákazou. A nikdo neví, co to je, kde se to vzalo, jakým směrem to bude pokračovat.
Já bych chtěl jenom říci, že ten základní rozdíl, který tady v tuto chvíli máme mezi povodněmi a pandemickou nákazou, je v tom, že ten nepřítel na rozdíl od povodně, kterou samozřejmě také v určité chvíli nevidíme, ale pořád si ji dokážeme představit konkrétněji, než virus, který nás někde obklopuje, tak je poměrně velký.
Já jsem s velkou nadějí sledoval období, kdy opozice na počátku krize kladla skutečně věcné otázky a následně podporovala vládu České republiky. Bohužel ale toto období velmi rychle skončilo. Skončilo v okamžiku, kdy opozice zjistila, že postup vlády vnímá veřejnost pozitivně a že veřejnost je tolerantní také k jejím chybám. V téhle situaci jsme ostatně všichni poprvé a už to tady zaznělo, že každý, kdo něco dělá, něco také samozřejmě pokazí.
Mimochodem v této souvislosti považuji za klíčová slova pana premiéra, že nechá prověřit a prošetřit nákupy v době nouzového stavu Nejvyšším kontrolním úřadem - padni komu padni - a myslím si, že to je tak v pořádku. Je to jasný příslib a věřím, že tento příslib dojde naplnění.
Ale zpět k meritu věci. V rychlém sledu pandemie je samozřejmě mnoho příležitostí udělat chybu a to si rozumní a racionálně uvažující lidé plně uvědomují. Proto také oceňují víc to, že vláda koná a to, že se občas dopustí chyby, jí přitom jsou ochotni odpouštět. Jenže tato důvěra znamená i větší volební preference pro vládu. No a tak se opozice ze strachu vrátila ke své totální válce. Už se tady scházíme poněkolikáté a mám bohužel pocit, že je to stále horší.
Čím víc jsou lidé rádi, že jsme se vyhnuli přecpaným nemocnicím a že zimní stadiony, které byly připraveny pro ty, kteří by nákazu nepřežili, nebyly využity, tím více se zvedá vlna nenávisti proti těm, kteří to zajistili. S čím se asi kalkuluje? Že čím větší bude kravál, tím větší bude šance dostat se do médií? Ale cožpak se tam nejde dostat jiným způsobem? Cožpak nikdo z opozice není schopen vidět v krizi příležitost? Ono to tady zaznívá, že krize je příležitost. Ale nestačí to říkat, nestačí to mít jenom v ústech, je potřeba to také převést do praxe.
Odložte prosím svou totální opoziční negaci - nejsou to moje slova, jsou to slova komentátora Petra Holce - a zkuste se ke krizi postavit pozitivně. Jako byste byli vy v čele státu a vy jste nesli zodpovědnost za návrhy a rozhodnutí. Chcete pomáhat této zemi? Pak přestaňte s tou vykalkulovanou útočností. Ano, dostanete se díky ní častěji do médií, ale nebudete tam pozitivně. Zjednejte naopak na čas smír, nejenom slovy, ale činy. Buďte spolu alespoň trochu velkomyslní a pragmatičtí. A myslím si, že to občané ocení.
Uznávám, že v dnešních vystoupeních opozice byly i věcné, konstruktivní, podněty. Zejména musím říci, že to byla vystoupení pánů poslanců a paní poslankyň, velmi si toho vážím. A musím říci, že kdybych měl jednotlivé výroky komentovat, tak v mnohých najdu ty pozitivní prvky. Například velmi očekávám, že se bude hovořit o finančním ohodnocení Armády České republiky. Protože nejenom policisté, nejenom hasiči, nejenom zdravotní sestry, všichni si zaslouží příslušný příplatek nebo ocenění i finanční. Je to i armáda.
Oceňuji všechny tady ty návrhy pana poslance Juránka, který hovořil o svých zkušenostech kolem povodní, o tom, o čem hovořil pan poslanec Birke, o tom, o čem hovořili ostatní. Ale přece jenom je škoda, že většina těchto pozitivních, konstruktivních, podnětů zapadla ve vlnách strategie totální války proti této vládě a proti programu Antibabiš. Škoda těchto podnětů, protože opravdu byly věcné a přínosné.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážím si racionálního návrhu na prodloužení nouzového stavu, který zde zazněl, do příštího týdne. Myslím, že to byl návrh, aby jednání o dalším případném prodloužení nouzového stavu spadlo do období jednání Poslanecké sněmovny, která přerušila svoji minulou schůzi. Jenže ta přerušená schůze by měla jednat o mnoha potřebných zákonech, mimo jiné o zákonu o potravinách, dvojí kvalitě potravin, o vodě, o boji se suchem, o boji s kůrovcem.
Bohužel se obávám, že v duchu dříve řečeného budeme zase jen poslouchat monotónní jeremiády opozice, co vláda dělá špatně, než se hneme z místa. Prostě je to jasné. Salámovou metodou po týdnu, deseti dnech, dvanácti dnech, prodlužování nouzového stavu se dostáváme vždycky jenom ke stejnému tématu - znovu zopakovat, co bylo špatně, znovu zopakovat, co by se mělo, znovu se dostat do médií. Je to neefektivní a hloupé.
Jistě, proti protahování opatření se ozývají mnozí občané, především podnikatelé. Ke mně se ale dostávají i hlasy úředníků, zaměstnanců ve službách, učitelů, důchodců, kteří požadují pokračování nouzového stavu. Jsou přesvědčeni, že návrat do normálních kolejí by měl být pozvolný a v souladu s epidemiologickými výsledky. Rozumím, že to rozčiluje tyto lidi, když se dozvídají, jak někteří onemocnění Covid-19 zlehčují a stále ještě ho přirovnávají k běžné chřipce a že nechtějí slyšet, že v zemích, kde nezasáhli včas, jako třeba v New Yorku, smrtnost za pár týdnů vysoce přesáhla smrtnost chřipky za celou sezónu.
Ano, i oni říkají, že je nošení roušek štve, ale respektují to. A dokud epidemiologové říkají, že je to nutná ochrana, tak jsou připraveni to vydržet. Mnohem víc je děsí představa, že by nás mohla postihnout druhá vlna a říkají - když jsme to vydrželi tak dlouho, tak ještě chvíli posečkejme. Ale o těchto lidech jsem z úst žádných předřečníků neslyšel.
Chtěl bych zde proto ocitovat slova britského premiéra Johnsona, který byl také nejprve proti, ale poté, co onemocněl, prohlásil: "Žádám vás, abyste ovládli svou netrpělivost." I já žádám vás, vážené kolegyně a kolegové, vážená opozice, vaše podnikatele a právníky, abyste ještě chvíli ovládli svou netrpělivost a svou nenávist a přihlédli když ne k pragmatickému rozumu, tedy alespoň k tomu, že vaše slova sleduje několik milionů občanů této země.
Vláda již předložila plán pozvolného rozvolňování restriktivních opatření, takže pokud myslíme vážně slova o tom, že chceme ochránit naše občany a nechceme situaci využívat jen k vlastní stranické sebeprezentaci, prosím, podpořte žádost vlády o prodloužení nouzového stavu do 25. května 2020. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zleva.)
