A už je zle. Už se objevují varovně zdvižené kostnaté prsty, že hrozí zánik České televize, tak jak ji známe (a jak "nám liberálům" vyhovuje). Už začaly bušit do svých brnění progresivističtí vizionáři a spřízněná média se předhánějí v hrůzách, co nás čeká, když přestaneme přísahat, že Česká televize je nejlepší z nejlepších a nepotřebuje proto žádnou kontrolu, žádné nadbytečné šťourání se v rozpočtu a v každoročním průměrném finančním propadu cca 300 milionů korun (za 8 let utratila ze záložního fondu ředitele Janečka 2,5 mld) není nic, co by bylo špatně.
Jako by sáhl někdo sektářům na modlu, nekritizovatelnou, nedotknutelnou, která může cokoli a za nic se nemusí odpovídat.
Samé emoce, žádné argumenty
Pozoruhodné je, že jde o samé emoce, žádná fakta. Nikdo to nevidí jako spor názorů nebo že noví členové Rady ČT mají zkrátka jinou představu o efektivitě práce svých odborných poradců (nespokojenost s tímto orgánem podle radního Matochy trvá řadu měsíců a opakovaně se řešila na veřejných jednáních rady).
Podle hystericky přepjatých prohlášení kritiků nejde o nic menšího než o snahu "vyvolat chaos a nestabilitu" (Dostál). Hrozí prý "noc dlouhých nožů" (Rakušan) a zachránit to mohou jen "parlamentní volby nebo generální stávka" (Kmenta).
Rutinní odborná skupina, jakých jsou stovky na úřadech a v institucích všude kolem, je středobodem naší demokracie (Dostál)? Kvůli ní hrozí vraždící pogrom (Rakušan)? Třeba proto neprodleně oslovit miliony lidí, aby vstoupili do generální stávky, obsadili továrny, mávali prapory a hrozili převzetím moci jako v únoru roku 1948 (Kmenta)?
Zbláznili se?
Ještě, že intelektuální levice (progresivističtí liberálové, sluníčkáři nebo též pražská kavárna) nemá úderné složky jako měla ve 30.letech a jako má už opět v Americe. Kdyby měla, už by se srocovali na Kavčích horách a s páskou na rukávě by kontrolovali, kdo smí dovnitř a kdo ne. (Český ekvivalent amerických ozbrojených milic má zatím naštěstí podobu jen spacáků redaktorů zpravodajského velína, a doufejme, že to tak zůstane.)
Fakta o České televizi, obhájci hystericky odmítaná
To, co nechtějí kritici odvolání poradního orgánu za mizernou mnohaletou práci za žádnou cenu slyšet, jsou přitom docela jednoduchá fakta:
1) Česká televize za 8 let potichu utratila kolem 2,5 miliard z rezervního fondu televizních poplatků předchozího ředitele Jiřího Janečka a přesto to dozorčí radu nepohnulo, aby na toto téma kladla otázky. Naopak vždy bohorovně souhlasila s tím, jak skvěle si nový generální ředitel Petr Dvořák vede a zaslouží si proto každoroční několikamilionové odměny (celkem 19,6 mil Kč za vyrovnaný rozpočet během 9 let, který vyrovnaným nikdy nebyl).
2) Česká televize je nejenom neefektivní, ale též netransparentní. V parlamentu jsme loni na podzim marně žádali o odpovědi na řadu ekonomických dotazů. Za papalášskou aroganci třeba považovat, že vedení ČT roky odmítá odtajnit manažerské platy a odměny, třebaže stejná data jeho reportéři vyžadují od úřadů a ministerstev (podle generálního ředitele Dvořáka jsme všichni ještě nedospělí pochopit výši jejich odměn).
3) Česká televize se považuje za stát ve státě, pro kterou neplatí ani zákony. Před měsícem se dokonce dostala do exekuce, protože nerespektovala pravomocný rozsudek, kterým prohrála spor s Unií obhájců (odmítla předložit seznam hostů k justičním tématům v diskuzním pořadu Otázky Václava Moravce). K podobnému pohrdání soudy a jejich výsledky došlo i dříve, počet podobných žalob na ČT je poměrně značný.
Každoročně se snižuje důvěra veřejnosti v profesionalitu, objektivitu a nestrannost ČT. A tato důvěra se nezlepší, dokud budou její pretendenti lhát a arogantně tvrdit, že diskuse kolem hospodaření ČT je jen politickým útokem na její nezávislost.
Rada ČT si po tolika letech přikyvování a servility poprvé dovolila projevit vlastní názor. Samostatnost v myšlení, důraz na transparentnost a fakta - to je něco, co do rady ku prospěchu celé české společnosti vnesli lidé jako Lipovská, Matocha, Veselý a nakazili tím další členy. Díky jim všem za osobní statečnost.