Rozhodnutí se v Radě přijímají hlasováním. Ve většině případů je pro přijetí potřebná kvalifikovaná většina (jednomyslnost, kterou se tak rád ohání pan Babiš, je vyžadována výjimečně, například pokud se jedná o daních).
Pokud má být návrh přijat kvalifikovanou většinou, musí ho podpořit většina členských států – minimálně 55% členských států (tj. 16 z 28 /27/ zemí), v nichž žije většina obyvatel, minimálně 65% obyvatel EU, tedy 329 milionů obyvatel.
A navíc: pro zablokování přijetí rozhodnutí musí hlasovat proti (nestačí se jen zdržet hlasování) alespoň 4 země, v nichž žije více než 35% obyvatel EU.
Jakou sílu mají země V4 pro schválení, či alespoň zablokování rozhodnutí? Země V4 mají 12,7% obyvatel – z toho Polsko 7,6%, ČR 2,1%, Maďarsko 2% a Slovensko 1%. Z toho vyplývá, že země V4 i při společném postupu nezmohou vůbec nic. Musí tak na svou stranu získat někoho dalšího ze čtyř velkých států, například Německo 15,9%, Francii 13%, Itálii 11,8% nebo Španělsko 9,2%. Jen poznamenávám, že na odsouhlasení návrhu by nestačilo ani, kdyby se k V4 připojilo všech 22 dalších menších států (mají jen 24,7%).
Změní se něco po odchodu Velké Británie a Severního Irska z EU? Nezmění se nic, ani po té nebudou mít všechny malé státy dohromady blokační menšinu. Naopak velké státy budou posíleny – Německo na 18,2%, Francie na 14,9%, Itálie na 13,5% a Španělsko na 10,6%. Tyto čtyři státy budou mít 57,2%, což je stále více než potřebných 55%. Jen pro zajímavost, podíl ČR vzroste z 2,08% na 2,38%.
Pokud se podíváme na rozdělení postů po volbách do Evropského parlamentu, tak již nás nepřekvapí, jak byly rozděleny. A kritika pana Babiše je neodůvodněná, protože síla ČR, popř. V4 je zanedbatelná a o ničem podstatném v Evropské unii nemůže rozhodnout.
