Vážený pane předsedající, dámy a pánové, proudy uprchlíků do Evropy nejsou jen svědectvím o lidských tragédiích, jsou navíc dokladem krachu představ severu o tom, jak pomůže jihu. Když se před časem vymanila řada států z nadvlády koloniálních mocností, panoval v západním i východním bloku optimismus. Západ se domníval, že Přední východ, Afrika a další regiony přejdou k tržnímu systému, což v nich takřka automaticky povede k rozvoji občanské společnosti a parlamentní demokracie. Východní blok zase doufal, že národně osvobozenecká hnutí se stanou přirozenými spojenci v boji proti kapitalismu. Velký sen o modernizaci zmíněných regionů však brzy skončil, a to zásluhou Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Jejich vysoce úročené půjčky, určené prý pro rozvoj, byly podmíněny privatizací největšího bohatství jednotlivých zemí, tedy těžby a zpracování nerostných surovin. To sice tvoří naprostou většinu exportu jednotlivých států zmíněných končin, ovšem do státní pokladny z jeho vývozu mnoho neplyne, takže příslušným zemím zoufale chybějí peníze na splácení úroků z údajně rozvojové půjčky. Obyvatelstvo těchto zemí pochopitelně živoří a rozhojňuje davy uprchlíků. Evropská komise ovšem nehodlá či nemůže přidělovat kvóty uprchlíků těžařským společnostem, případně nadnárodním firmám, a tak se rozhodla přidělit kvóty jednotlivým zemím EU.
Ne, migranti nejsou žádná nepřátelská armáda, nejsou to zločinci. Jsou to ekonomičtí běženci, kteří se snaží dostat do lepších sociálních a ekonomických podmínek. Jsou to však i lidé, kteří prchají před válečnými konflikty. Nebýt válek, provokací a okupací Spojených států amerických a Severoatlantické aliance, dodávek zbraní do rizikových zemí, bylo by dnes ve světě o pár desítek milionů uprchlíků méně. Statisíce obětí válek a následného rozvratu nemusely tedy přinést početné řady mrtvých a EU by dnes pokrytecky a cynicky neřešila otázku, zda nadále nechat topit uprchlíky ve Středozemním moři a jak odrazit statisíce běženců, kteří každoročně žádají o azyl. Namísto efektivní ekonomické pomoci světu chudých investovaly země Evropy sdružené v Severoatlantické alianci spolu s Američany v posledních letech stovky miliard dolarů do válek, okupací a vývozu zbraní. Vysílaly své vojáky válčit do Afghánistánu, bombardovat Bagdád, Bělehrad a Tripolis, pomáhaly rozvracet Sýrii a Ukrajinu. A až nyní zastánci americké imperiální bombardovací demokracie zneklidněli. Je totiž zřejmé, že přinejmenším o statisíce přeživších obětí válek, okupací a konfliktů přímo vedených nebo provokovaných a financovaných Spojenými státy se bude muset postarat EU. Řešením nemohou být laciná mediální gesta, ale ani podněcování nesnášenlivosti, ale jen změna dosavadní agresivní, sociálně kruté a bezohledné politiky velmocí Severoatlantické aliance a jejich úslužného přívěšku, tedy Evropské unie.
Změnit by se v tomto ohledu měla, a to zásadním způsobem, i lokajská zahraniční politika české vlády. Jistě, mezi občany a válekchtivými vládními špičkami, jak to dnes už tady zaznělo, nelze dělat rovnítko. To, že mnozí z českých papalášů - Havlem počínaje a Sobotkou konče (oživení zejména v řadách ČSSD) - byli nebo i dnes jsou loajálnější ke Spojeným státům a Severoatlantické alianci než naší republice a jejím občanům, ještě neznamená, že by čeští občané měli přednostně platit za to, co navařila pekelná kuchyně Spojených států a jejich velmocenských spojenců (bouchání do lavic v pravé části sálu) nebo českých lokajů. A i do budoucna je třeba jasně říci, že za to, že česká vláda leze komusi kamsi, by neměli platit obelhávaní a podvádění čeští občané, kterých se na jejich názor, natož na souhlas s asijskými a africkými válkami, okupacemi a převraty nikdo neptal. Nejen odpůrci americké expanze, ale i racionálně uvažující experti z okolí washingtonské vlády už vědí, že silová politika, militarizace mezinárodních vztahů a mezinárodním právem nekontrolované a neomezované používání síly nezvyšuje bezpečnost světa. Od vlády a jejího premiéra proto očekávám nejen slovní hry kolem tzv. uprchlických kvót, ale seriózně koncipovanou politiku, která nás posune ke skutečnému řešení mimořádně závažného problému. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
/stenozáznam vystoupení poslance na jednání Poslanecké sněmovny dne 1. října 2015/
