Stenozáznam z jednání Poslanecké sněmovny: Interpelace poslance Miroslava Grebeníčka na předsedu vlády Bohuslava Sobotku ve věci zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, žádost o informace o rozsahu vznášených požadavků, stavu a rizicích vypořádání majetkových a finančních nároků a požadavků katolické církve vůči České republice a dalším subjektům.
Úvodní vystoupení poslance M. Grebeníčka
Vážená paní předsedající, kolegové a kolegyně, předseda vlády již v polovině loňského roku přislíbil podat Sněmovně informaci o tzv. církevních restitucích, tedy o vznášení majetkových nároků a o průběhu vydávání majetku českého státu a vyplácení prostředků v řádu desítek miliard korun ze státního rozpočtu, potažmo z peněz občanů. Tento příslib vyřčený předsedou vlády jsem tehdy pochopitelně nebral jako nějaké nezávazné tlachání, nebo snad dokonce jako vědomě vyslovenou nepravdu. Funkce předsedy vlády je podle mého přesvědčení příliš odpovědnou funkcí na to, aby bylo možné a priori tomu, kdo ji zastává, nevěřit, že míní vážně to, co říká. Když pak předseda vlády ani do konce loňského roku svůj příslib nesplnil, bylo snad možné ještě připustit, že na něj zapomněl a že ti, kdo odpovídají za chod jeho úřadu, mu jej z nějakého důvodu nepřipomínají. I to by se mohlo stát.
Otevřeně přiznám, že v těchto souvislostech bylo pro mne nepříjemným překvapením zjištění, že návrh, aby premiér splnil svůj závazek vůči Sněmovně a občanům, nepodpořily nejen poslanecké kluby ANO a lidovců, ale ani většina poslanců premiérovy vlastní strany. A co je s ohledem na vážnost funkce předsedy vlády ještě více zarážející - pro zařazení tohoto bodu, a tedy pro to, aby splnil svůj dřívější daný závazek, nehlasoval ani premiér sám.
Nemusím zde příliš dlouze rozebírat nesporný fakt, že Poslanecká sněmovna není orgánem vlády, ale ani orgánem vládní koalice. Podle Ústavy Sněmovna není a neměla by být, je-li řeč o demokratických základech státu, jen prodlouženou rukou vlády nebo jakékoli koaliční většiny. Pokud tedy opozice vyzve vládu a jejího předsedu, aby skládali účty z výkonu moci a aby podali zákonodárcům a občanům informace o stavu naplňování konkrétních zákonů o nakládání se státním majetkem a prostředky, pak, jde-li o skutečně demokratickou vládu, takové žádosti je povinna vyhovět. A to tím spíše tehdy, když předseda vlády podání informací sám veřejně přislíbí.
Z toho, co jsem nyní předeslal, je zřejmé, proč jsem se na předsedu vlády obrátil v této věci s písemnou interpelací. Jestliže se chtěl předseda vlády z nějakého důvodu vyhnout plnění svých povinností ústavního činitele vůči Poslanecké sněmovně a poslancům, využil jsem možnosti položit předsedovi vlády otázky ke stejné věci formou písemné interpelace a pokládal jsem mu je již v konkrétní formě s vědomím toho, že se jako představitel výkonné moci dlouhodobě z nějakého důvodu vyhýbá tomu, aby svůj závazek ke Sněmovně a občanům splnil.
Od premiéra a jeho odborného zázemí jsem očekával profesionální přístup, a tedy nikoli plané fráze, obecná uklidňující tvrzení, ale solidní konkrétní informace. Z textu premiérovy odpovědi, který máte k dispozici, se lze snadno přesvědčit, že premiér nenaplnil svou odpověď požadovaným věcným obsahem. Nezbylo mi tedy, než požádat o zařazení mé interpelace a jeho odborně a obsahově velmi slabé nedostatečné odpovědi k projednání.
Vážené dámy a pánové, znovu zdůrazňuji, to, co mně nejvíce na premiérově přístupu a způsobu jeho jednání vadí, je, že neplní ani své vlastní sliby a neprojevuje vážnost ani k Poslanecké sněmovně, ale ani respekt k občanům, a to ani k těm, kteří věřili jeho slibům a kteří jej a jeho stranu v posledních volbách do Sněmovny volili. Jestliže před volbami bylo téma možná neskromných církevních majetkových a finančních požadavků a jejich přezkoumávání pro předsedu vlády a jeho strany dost dobré na to, aby jím oslovil své voliče, pak je to nyní otázka nejen zásadního rozporu předvolebních slibů a nynější povolební politiky jeho strany, ale je to jistě i otázka charakteru toho, kdo prostřednictvím tématu a příslibů získal hlasy voličů a v důsledku toho zaujal funkci, ve které má začít ty sliby naplňovat.
Válcování Poslanecké sněmovny, odpírání informací a odpírání demokratického zařazování a projednání návrhu opozice, odpírání i jen demokratické diskuse, tedy ty nepřijatelné, nedemokratické způsoby, které současný premiér tak dlouze a hezky dokázal vytýkat prokorupčním a klientelistickým partám expremiérů Mirka Topolánka a Petra Nečase, ty stejně nepřijatelné a nedemokratické způsoby uplatňuje nyní on sám a spolu s ním, bohužel, i mnozí členové poslaneckého klubu jeho vlastní strany.
Ptám se tedy premiéra: Existuje nějaké jiné vysvětlení než selhání politické a lidské pro otevřené pohrdání Sněmovnou, které předseda vlády přislíbí cokoli, ale které se pak zdráhá poskytnout i základní informace, na které má nejen Poslanecká sněmovna, ale i širší veřejnost plný nárok?
Dámy a pánové, doufám, že konečně dostanu seriózní odpověď.
------------------
Závěrečné slovo poslance M. Grebeníčka
Dámy a pánové, pan premiér se sice posunul ve svém výkladu, ale já mám dojem, že znovu prokazuje, že před volbami v roce 2013 byl buď naivní, nebo ne zcela upřímný, když okázale sliboval pohnout s tzv. církevními restitucemi. Mám dokonce pocit, že jeho dnešní zájem na případných korekcích či vnesení pořádku do tak ožehavé záležitosti je téměř nulový. Nic na tom nemění jeho ucelená retrospektiva, kterou tady před chvílí prezentoval a kterou vlastně všichni dobře známe.
A tak církve, řády a náboženské společnosti až příliš často pokukují i po majetku ve vlastnictví samospráv, které ze zákona nejsou povinny vydávat. Několikrát se také stalo, že bylo požádáno o fyzické vydání majetku, za nějž už církve čerpají velkorysou finanční náhradu. Kvůli církevním restitucím se už dokonce před soudy absurdně tedy perou i dvě organizace státu - Státní pozemkový úřad, který rozhoduje o vydání, a Lesy České republiky, jež spravují nárokové pozemky. Zdrženlivost Lesů České republiky nepřipisují však mnozí komentátoři nějaké hamižnosti, prý se jen kryjí, aby jejich eventuální nadstandardní vstřícnost nebyla jednou označena za nehorázné poškozování státu. A premiér Sobotka na půdě parlamentu buď doposud mlčel, anebo, a to mám ten pocit z dnešního vystoupení, přece jenom stále ještě mlží. Ani se mně nechce věřit, že zastává funkci šéfa vládního výboru dohlížejícího na průběh vracení majetku církvím. Nejspíš si vzal příklad z lidoveckého ministra zemědělství, pod kterého spadají Lesy České republiky i Státní pozemkový úřad. Ten nedávno bez uzardění prohlásil: Nesedím každý týden a nedělám si svodky, jak pokračuje proces církevních restitucí.
Ano, církevní restituce zůstávají jablkem sváru. Tak například sociálně demokratickému šéfovi ústavněprávního výboru Sněmovny Jeronýmovi Tejcovi se vůbec nelíbí to, že Lesy České republiky spadající pod Ministerstvo zemědělství vedené místopředsedou KDU-ČSL Marianem Jurečkou mají monopol na kontrolu vydávání majetku církvím. Za nerozumné považuje i to, že Lesy České republiky jsou jediným, kdo může u soudu rozporovat rozhodnutí Státního pozemkového úřadu vydat či nevydat ve správním řízení údajný církevní majetek. Kolega Tejc dokonce navrhuje, aby možnost podat opravnou žalobu k soudu měl i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jenž spadá pod Ministerstvo financí. K podání tohoto návrhu jej prý vedla personální politika na Státním pozemkovém úřadu a také podezření, že ministerstvo vedené zástupcem KDU-ČSL nemusí mít velký zájem, aby byly podávány žaloby, u nichž chce, aby se dvouměsíční lhůta na podání prodloužila na šest měsíců. Podle šéfa klubu ČSSD Romana Sklenáka jde prý o Tejcovu osobní iniciativu, o které ho informoval a kterou údajně sociálně demokratičtí poslanci podpoří. V lednu - zdůrazňuji v lednu - letošního roku kolega Sklenák dokonce prohlásil, že Tejcův návrh by se měl projednat během příští schůze Sněmovny.
Dámy a pánové, to, co podali již zhruba před rokem poslanci ČSSD jako nevládní návrh na prodloužení lhůt k vydávání majetku církvím, je nutné považovat jen za jakýsi fíkový list, který má dnes už jen zakrýt skutečnost, že vláda a koalice vedená sociálními demokraty odmítá cokoliv na tom prapodivném zákoně změnit.
Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi měl údajně zamezit tomu, aby se církevní hodnostáři obraceli na soudy se žalobami na stát, kraje, obce i na občany. Přijetím uvedeného zákona měly skončit ostudné spory, jakých jsme byli svědky i v případě, kdy se kardinál Miloslav Vlk kochal představou, že na českém státě jeho církev vysoudí i chrám sv. Víta na Pražském hradě. Zatím se však jen a jen množí žaloby a nové a nové požadavky.
Na čtyřech posledních schůzích Poslanecké sněmovny náš klub navrhoval zařadit do programu bod Informace vlády o postupu ústředních orgánů státní správy při realizaci zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ani jednou nebyl tento návrh schválen. Přitom v červenci roku 2014, tedy na 13. schůzi Sněmovny, premiér Sobotka veřejně prohlásil, že je připraven s takovou informací vystoupit. Začátkem tohoto týdne začala schůze devětadvacátá a skutek opět utek'.
Pokusil jsem se tedy získat informace, tak jako moji dva předřečníci, na webových stránkách české vlády. Šlo mně hlavně o zápisy z jednání vládního výboru k dopadům zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Bohužel, jak mně avizoval s předstihem kolega Vladimír Koníček, podle zmíněného webu se tento výbor, v jehož čele stojí premiér Sobotka, sešel naposledy v prosinci loňského roku. Půl roku tedy nevykonával žádnou činnost. Přitom má vládě předkládat čtvrtletně průběžné informace o průběhu projednávání církevních restitucí. Pokud tento výbor tak dlouho nezasedal, doufám - jak sdělil premiér - že to možná už dnes nebo zítra dožene.
Někde jsem četl, že v lepším případě losoval částku, na niž byl v rámci údajných restitucí ohodnocen církevní majetek, Béda Trávníček na kole štěstí. V případě horším prý mohlo dojít k holportu něco za něco. Jinak si prý nelze vysvětlit, že čísla, která v květnu letošního roku zveřejnil zde zmiňovaný Český statistický úřad, se tolik liší od těch, jimiž nás i legislativu krmily kabinety Mirka Topolánka a Petra Nečase. Například tržní cena - a já považuji za vhodné to připomenout - polí vracených církvím je podle statistiků pětkrát nižší. Průměrnou cenu za hektar spočítali na 7,50 Kč za metr čtvereční. Ovšem církevní komise Topolánkovy vlády pracovala bez uzardění s údajem 44,40 Kč. U lesních pozemků Český statistický úřad z daňových přiznání odvodil variabilní průměrnou cenu mezi jednou korunou a deseti korunami. Církevní komise však stanovila průměr na 27,70 Kč. Ano, zásadní to je pro finanční náhradu za nevydaný majetek. Cinknutý odhad církvím přihodil miliardy.
A tak mám dojem, že místo církevní komise, kterou spíchli již Topolánkovi ministři, by to nyní chtělo spíš poslaneckou vyšetřovací komici. Zdá se ovšem, že je to takřka nereálné. Ochota není ani u někdejších viníků, ani u dnešní vládní koalice. Dokladem toho je i trapné kličkování premiéra Sobotky, o čemž svědčí jeho odpověď na moji interpelaci.
