Vážený pane předsedající, dámy a pánové, předkladatelé návrhu novely zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu přišli nedávno s poněkud překvapivou myšlenkou. Navrhli, aby se 31. srpen stal nově významným dnem pro českou státnost. V tento den roku 1310 byla prý provdána Eliška Přemyslovna za Jana Lucemburského. Jen tak pro pořádek, skutečností je, že se tak stalo až 1. září 1310. Přestože Sobotkova vláda vyjádřila pochybnosti o účelu posuzované novely a vydala k ní nesouhlasné stanovisko, je pozoruhodné, že jsou pod ní podepsáni i místopředseda vlády a ministr kultury.
Troufám si tvrdit, že ti, kdo se orientují v historii českého státu a mají představu o složitosti případných odborných, ale i laických polemik na téma spojení přemyslovské a lucemburské dynastie, jistě docení polemický potenciál skrytý ve vládním konstatování o spíše jen historické události bez hlubšího soudobého významu. Má-li ovšem o poslaneckém návrhu, a tím i o aktivitě svých členů, pochyby vláda, která se neuchýlila k pouhému neutrálnímu stanovisku, ale přímo s ním nesouhlasí, pak její nesouhlasné stanovisko beru velmi vážně.
K vládnímu stanovisku nepochybně přihlédl i poslanec Augustin Karel Andrle Sylor, který nyní navrhuje zařadit mezi významné dny raději 14. květen jako Den Elišky Přemyslovny a Karla IV. Jistě, 14. května 1316, tedy před 700 lety, se Janu Lucemburskému a Elišce Přemyslovně narodil syn Václav, později, jak tady už tady zaznělo, český král a římský císař Karel IV., který se nesmazatelně zapsal do dějin nejen českého státu, ale i celé Evropy. "Mám sen o tom," prohlásil v prosinci 2013 komtur komendy svaté Zdislavy Vojenského a špitálního Řádu svatého Lazara Jeruzalémského Augustin Karel Andrle Sylor, "že Česká republika se vrátí k historickým kořenům a opět se stane českým královstvím, podobným, jaká jsou v západní Evropě, tedy že se naše krásná země stane demokratickou parlamentní monarchií. Mám mnoho dalších snů," cituji stále jeho slova, "které bych rád s pomocí boha a vás všech uskutečnil."
Ano, i to je možná důvod, proč se stal prezidentem Nadačního fondu Elišky Přemyslovny s jednoznačnou orientací na podporu jejího blahořečení.
"V současné době", prohlásil rovněž tedy v prosinci 2013 poslanec Augustin Karel Andrle Sylor, "mě zaměstnává sen o blahořečení královny Elišky Přemyslovny". K tomu pak dodal: "Byla velkou postavou našich dějin počátkem 14. století. Za své postoje ke správě české země a svůj vztah k církvi, především k řádu cisterciáků, si blahořečení jistě zaslouží..." Ne, k tomu se nehodlám vyjadřovat. To Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky nepřísluší. To přísluší Arcidiecézi pražské a posléze Kongregaci pro blahořečení a svatořečení v Římě. Jestliže se ovšem kolega Augustin Karel Andrle Sylor snaží spojovat církevní a světské hodnoty, o čemž svědčí např. seminář s názvem Pocta české a polské královně Elišce Přemyslovně, konaný 3. června 2014 v prostorách Poslanecké sněmovny, pak se může dočkat i kvalifikované oponentury.
"Život nepříliš radostný" - napsala na adresu Elišky Přemyslovny např. respektovaná odbornice na středověké církevní dějiny, zejména na dějiny cisterciáckého řádu, prof. dr. Kateřina Charvátová, CSc., "ale také ne výjimečně hodný život napodobení, život ctižádostivé ženy, která si své problémy, minimálně z části, působila sama." I mnozí další odborníci připomínají, že přílišné Eliščiny ambice spolu s nedostatkem diplomatického talentu vedly k tomu, že se postupem let dostala do zjevné politické izolace.
Odvrátil se od ní i manžel Jan Lucemburský, kterého opakovaně vehnala do bojů se šlechtou. "Neposlouchejte této královny" - zaznělo z úst českých velmožů v jejich řeči ke králi Janu Lucemburskému na přelomu května a června roku 1319 - "své manželky, poručte jí, aby konala ženskou práci předouc nebo šíc, přidržte se zcela, pane králi, nás..."
Na počátku 20. let se Jan Lucemburský se svou chotí de facto rozešel. Eliška Přemyslovna tak přišla o veškerý politický vliv v zemi a nikdy jej již nenabyla. Nelze opomenout ani skutečnost, že jí v tvrdé reakci na politické intriky manžel Jan Lucemburský odebral již v roce 1319 na celý život tříletého Václava, tedy pozdějšího Karla IV. V roce 1322 Eliška Přemyslovna uprchla do Bavor pod ochranu Jindřicha XIV. dolnorakouského, manžela její dcery Markéty. Do Čech se vrátila v roce 1325 a to jako zlomená žena - uvádějí erudovaní historici, "aby tu hledala útěchu v tom jediném, co poraženým života nelze odejmouti, vroucnosti náboženských snah. Její boj o moc byl ukončen" - uzavírá zmíněná citace. Zbýval jen boj o spásu věčnou.
Ne, nechápu její následné donace pro náboženské instituce jen jako náplast na ztroskotání jejích politických ambicí či jako určitou formu společenské i osobní kompenzace. Silně nábožensky založená Eliška byla již před sňatkem s Janem Lucemburským naplněna touhou zasvětit svůj život bohu. "Chtěla se jeptiškou státi" - napsal hlavní autor Zbraslavské kroniky a velký Eliščin obdivovatel opat Petr Žitavský. O křesťanském životě Elišky Přemyslovny nemůže být tedy pochyb. Eliška byla především příznivkyní kláštera cisterciáků na Zbraslavi. Významně se zasazovala i o svatořečení Anežky Přemyslovny.
Dámy a pánové, považuji za rozumné, že kolega Augustin Karel Andrle Sylor již netrvá na tom, aby spojení přemyslovské a lucemburské dynastie prostřednictvím sňatku Elišky Přemyslovny s Janem Lucemburským bylo zařazeno mezi významné dny. V zemi tenkrát vykrystalizovaly dvě skupiny šlechty, jedna vedená Jindřichem z Lipé a Eliškou Rejčkou, druhá Eliškou Přemyslovnou a jejím spojencem Vilémem Zajícem z Valdeka. Jindřicha z Lipé dokonce mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Jana Lucemburského a jeho ctižádostivou manželku.
Řeč je nyní o uzákonění 14. května jako významného dne Elišky Přemyslovny a Karla IV., jehož 700. výročí narození si zanedlouho připomeneme. Za jeho vlády české království i jeho obyvatelstvo zaznamenalo všestranný rozvoj. Právem je považován za jednoho z nejvýznamnějších panovníků v historii naší vlasti. Vláda v této souvislosti doporučuje znovu zvážit, zda by neměl být významný den věnován právě jemu a jeho činům, nežli jeho rodičům. Vládnímu stanovisku moc dobře rozumím. Stejně tak jsem rozuměl těm z vás, kteří jste s obdobným názorem vystoupili v rozpravě v rámci prvního čtení projednávané novely. Koneckonců odlesk slávy tohoto významného panovníka dopadne zpětně i na jeho matku. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Vystoupení poslance Miroslava Grebeníčka v Poslanecké sněmovně k návrhu novely zákona o státních svátcích a významných dnech.
