Jeho náhlým odchodem zůstalo mnohé nedořečeno a mnohé zůstane nedopsáno. Ano, český marxistický filozof, historik a politik M. Ransdorf zamýšlel svěřit stránkám publikací řadu odpovědí na závažné otázky nejen dnešní České republiky, ale celé Evropy.
Jakkoli mnohá média nabízela a ještě dlouho budou nabízet namísto barevného obrazu této pozoruhodné osobnosti v její lidské celistvosti nevěrohodné karikatury, my, kdo jsme ho skutečně znali, máme před sebou poněkud jiný obraz.
„Česká politika trpí nadvládou těch, kteří se stávají osobnostmi až s přidělenou funkcí“, řekl kdysi velmi výstižně na adresu těch, kdo často nemohou republice a svým spoluobčanům nabídnout nic než živočišnou kariéristickou vychytralost, osobní zištnost a lidskou průměrnost.
Sám patřil k těm, kdo nemuseli, ale chtěli a svobodně se rozhodli kus talentu, kterým byli obdařeni, času, který jim byl vyměřen, a svých schopností a znalostí obětovat ve prospěch pospolitosti i na tak problematickém poli, jakým je dnes politika. Nepřevlékl kabát a s odvahou se vzepřel neúnosným praktikám současného kapitalismu.
PhDr. M. Ransdorf, CSc., byl člověkem až renesančně rozporným a jedinečným, někdy daleko předbíhajícím v myšlení své souputníky. Mnohé z každodenních realit bylo ovšem pod jeho rozlišovací schopností, mnohé z toho, co jiným představuje hlavní nebo vyčerpávající náplň života, mu nestálo za pozornost a námahu. Nechtěl to brát na vědomí, ztrácet s tím drahocenný čas, učit se tomu nebo to respektovat. Vždyť ve filozofii, historii, hudbě, výtvarném umění, ve věcech skutečně lidských, které jej přitahovaly, pro něj bylo tolik důležitějších věcí.
„Dvacáté století, které zažilo invazi technických a byrokratických struktur do přirozeného života lidí, dospělo k tomu, že se musí připojit ještě spravedlnost a respekt k lidské důstojnosti“, vyslovil svého času M. Ransdorf a s  bytostným nesouhlasem sledoval, jak nespravedlnost a pohrdání lidskou důstojností nejen že přetrvávají, ale nabývají na síle a triumfují na české politické scéně, v životě takzvaných elit, v Evropě a ve světové politice i na prahu 21. století.
„Minulost, živá tradice je podle mne vhodnou půdou pro kultivaci češství. Minulost je pro nás nastaveným zrcadlem,“ napsal v roce 1992 M. Ransdorf, „v němž můžeme sledovat sami sebe i to, zda tvář naší přítomnosti nenabývá pokřivených rysů. Je nástrojem poznání nás samých, je výzvou k činům.“
Je příznačné, že již od ustavujícího sjezdu KSČM v březnu 1990 patřil k těm, kteří se přihlásili ke Šmeralově koncepci revoluční levice, k odkazu českého dělnického hnutí, k zápasům našich předchůdců za pokrok, sociální spravedlnost a demokratická práva, k tradicím boje proti fašismu a za národní osvobození. I jeho zásluhou se stal po převratu v roce 1989 malý zázrak. V České republice jako jediné středoevropské zemi působí nepřehlédnutelná a v mnoha ohledech vlivná komunistická strana.
Publikoval řadu přitažlivých myšlenek, měl smělé srdce a velkou odvahu, na takové osobnosti se nezapomíná.

Miroslav Grebeníček,