Peníze za záchranu života?
Píšete, že jste nemohl našemu zdravotnictví dát legálně nejméně 70 tisíc Kč. Jak jste to chtěl provést? V obálkách do kapsy každému z 15 členů zachraňujícího týmu? Brání vám někdo v tom, abyste příslušnému zdravotnickému zařízení takovou částku věnoval jako legální dar? Já sám jsem jedné FN před 15 lety věnoval sice poněkud nižší částku jako projev uznání za úspěšné provedení náročné operace. Věnovaná částka jistě odpovídá finančním možnostem donátora.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
13.10.2016 21:29:28 - Ing. František Tomášek
To je právě ten problém, že lze dát peníze jednomu vybranému lékaři. Potom také jak uvádíte formou jakého si obcházení zákonů a ústavy " darovací smlouvou." Pokud by tato forma byla legální určitě bych uvítal od nemocnice nějaký veřejně přístupný dokument resp. nabídku, kde by byly formulovány možnosti dotace včetně možnosti směrování částky na konkrétní účely nebo osoby. Proto že nic takového v celé ČR neexistuje, mám za to, že to není lege artis. Navíc jsem si zjistil, ona konkrétní nemocnice již ode mě, jako daňového poplatníka, značné částky v jednotkách miliard prostřednictvím krajských dotací pobírá. Můj návrh je jenom jednou z nekonečné řady možností, které by dozajista jednotlivé zdravotní pojišťovny v rámci konkurenčního boje vymyslely. Spočívá v tom, že bych měl u vybrané zdravotní pojišťovny vlastní účet, který by měl v zásadě dvě hlavní položky: jednu položku plněnou tak jako dosud ze zákona, a druhou tzv. disponibilní, kterou bych si saturoval sám dobrovolně a pojišťovna dle mých dispozic s právem kontroly využití těchto prostředků je poskytovala mnou vybraným zdravotnickým zařízením případně. konkrétním osobám. I tato disponibilní částka by byla součásti portfolia zdravotní pojišťovny. Na poslední Vaši otázku, jak jsem vlastně došel k té přesné částce je jednoduché vysvětlení. První lékař, který se mne ujal nejdříve velmi hlasitě mluvil do telefonu a sháněl někoho kdo má službu a vysvětloval, že mne k nim pošle. Potom ještě hlasitěji komusi vysvětloval, že potřebuje sanitku a to i s lékařem. Zmocnil se mě pocit, že to je vážné a slíbil jsem si: když se z toho dostanu, dám těm lékařům všechno co mám. Dovoluji si naznačit co by pamětník jak vlastně systém zdravotních pojišťoven vzájemně si konkurujících vznikl. Celý koncept předpokládal právě, že se bude jednat skutečně o pojišťovny a že umožní vícezdrojové financování. To, že pozdější socializující vlády z jakých si ideologických důvodů zavedou nebývalý pokus nechat socialistické zdravotnictví existovat v demokratickém státě při zdravém rozumu snad pochopí každý, že musí nutně skončit velmi špatně.
