Církevní restituce

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

ač jsem měla k návrhu celou řadu věcných připomínek a ve 3. čtení jsem pro návrh nehlasovala, jsem přesvědčena, že je úkolem každého demokratického státu vypořádat svoji minulost a pokusit se o narovnání křivd způsobených minulým režimem. O to schválený zákon o církevních restitucích usiluje. Jedná se o velice křehkou dohodu mezi státem a církvemi, která vznikala prakticky od počátku samostatné České  republiky, tedy téměř 20 let. Je smutné, že mediální přízeň získala pouze celková částka vypořádání, v mediálním šeru pak zůstala informace o sekularizaci, tedy odloučení státu a církve, což je také nedílnou součástí zákona. Díky této sekularizaci přestane stát po přechodné době vyplácet platy církevním hodnostářům a příspěvky církvím, což je souhrnná částka, která každoročně představovala nemalou položku státního rozpočtu. Je zajímavé, že proti tomu nikdo z řad odpůrců církví neprotestoval. Nad rámec toho vypořádání uvolní celou řadu do té doby  nevyužitých nemovitostí i pozemků, které v privátním (církevním) vlastnictví prospějí obecnému zájmu, jak mj. církve deklarovaly. Závěrem jsem přesvědčena, že co bylo odcizeno v nedemokratickém režimu, musí být demokratickým režimem navráceno a křivdy (i a především) nemajetkové, musí být co možná nejspravedlivěji narovnány, byť z povahy věci (nemajetkové křivdy) to nikdy zcela spravedlivě udělat nelze. Schválený zákon je tak podle mého názoru rozumným kompromisem.

S pozdravem

Mgr. Jana Černochová