teorie demokratického míru

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

        V roce 2007 vydal v American Journal of Political Science Erik Gartzke článek, útočící na teorii demokratického míru. Tvrdí v něm, že není souvislost mezi demokracií a mírem, ale mezi kapitalismem a mírem. Na mír a jeho stabilitu prý působí spíše ekonomický růst, stabilita kapitálových trhů a shoda ekonomických a politických zájmů. V roce 2011 mu odpověděl ve své studii Alan Dafoe, který se snaží i na obsáhlém faktografickém materiálu doložit, že vztah mezi demokracií a mírem existuje a že je to silná, velmi silná vazba. Názor Gartzkeho by totiž znamenal, že všechna finanční podpora budování demokracie různými nadacemi je k ničemu a mír zaručí především úspěšný rozvoj kapitálových vztahů. Historie dvacátého století to vyvrací a podnětem k přemýšlení je i výročí I. světové války. 

        Problémem Německa například nebylo to, že by se nerozvíjel kapitalismus, ale mělo nerozvinutou demokratickou politickou kulturu a nedoceňovalo občanskou společnost (viz vynikající studii Bedřicha Loewensteina na toto téma). Ale i demokracie mohou válčit (viz můj článek Liberální imperialismus na stránkách Parlamentních listů z 27. 3.). 

        Shrnu-li, teorie demokratického míru je dobrý základ přemýšlení o míru, ale sama existence demokracie v době masových sdělovacích prostředků a možnosti manipulace veřejným míněním nestačí. Nicméně bez demokracie je skluz do války daleko snazší. Rozvíjet a upevňovat demokracii je povinnost každého, kdo bojuje proti militarismu a válce. 

10. 5. 2014