25 let demokracie

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

To je složitá otázka, nad kterou bych strávil spoustu času, protože je toho moc...

Takže stručně:

jako občan jsem změnu politických, společenských a ekonomických poměrů vnímal velice pozitivně a s nadějí zejména pro uvolnění demokracie, ale i zlepšení sociálních podmínek tehdejších prokurátorů, resp. státních zástupců, možností bez omezení vycestovat do světa a spoustu dalších nečekaných a nezvyklých změn. Jako prokurátor a SZ, dohlížející na vyšetřování nejzávažnější násilné a mravnostní trestné činnosti, jsem samozřejmě naproti tomu každodenně negativně vnímal prudký (mnohonásobný) nárůst této kriminality s novými prvky organizovaného zločinu, takže mi přibyla další specializace i pro organizovaný zločin. Ve sféře trestního práva nešlo o demokracii, ale mnohdy o anarchii, což ještě „korunovala“ nevídaná amnestie tehdejšího prezidenta Václava Havla… Za největší chybu dodnes považuji, že si stát nedokázal pohlídat průběh „privatizace“ a mnohamiliardové hospodářské „tunely“, ač stačilo novým společenským a ekonomickým poměrům rychle přizpůsobit i právní prostředí, zejména urychleně přijmout moderní trestní zákon (po vzoru jakéhokoliv „zkušeného“ státu, ať již ze západní Evropy či ze Skandinávie). Určitě by se dalo zabránit nedozírným majetkovým škodám, anebo alespoň pachatele trestně stíhat a hlavně trestat… Ale to je pohled trestního právníka, jako občan bych popsal ještě spoustu stránek. 

Ale stále doufám, že bude líp 

Jako věčný optimista, který se raději dívá (i v tomhle věku ) do budoucna Vás zdravím svým oblíbeným latinským citátem: „Dormit aliquando ius, moritur numquam“, tj.: „Právo občas spí, ale nikdy neumírá“…