inkluze ve školství
„Vůbec se mi to nelíbí a jsem proti. Sloučení handicapovaných dětí s těmi nehandicapovanými je neštěstí pro obě skupiny. Děti jsou daleko šťastnější, když jsou zasazeny do rovnocenné komunity,“ řekl prezident republiky podle serveru idnes.cz. Co vy na to a jak byste inkluzi ve školství řešil vy?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
16.01.2015 16:09:43 - Prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc.
Vážená paní Klusáková, v současné době se daří překonávat nejzávažnější dlouhodobý problém, což byl podíl dětí s "lehkým mentálním postižením". Podle analýzy ČOSIV jsme na celoevrospkém průměru (zhruba 1,8 procenta) a lze říci, že je zapotřebí se zaměřit na účinnou podporu vzdělávání dětí se specifickými potřebami. Novela zákona, která je zrovna projednávána, obsahuje paletu podpůrných opatření, které nemají nic společného s představou "nedělat nic, jen nechat dítě ve škole" a "segregace do zvláštního zařízení a oddělení od společnosti". Není ani třeba utrácet další peníze na novou diagnostiku či její komercionalizaci, což je podstatná věc, kterou bych v návrhu MŠMT zásadně změnil a pro tuto změnu se také v Poslanecké sněmovně budu snažit získat souhlas. Vidím dnes větší problém s přetížením PPP a SPC, než s tím, že by nepanovalo povědomí o tom, co dělat (i když ti, co participují na byznysu s projekty za stovky milionů korun, nás budou
stále přesvědčovat o potřebě financovat další a další diagnostiky, namísto skutečné podpory tam, kde se s dětmi a pro děti pracuje).
Prezident v dané věci žádnou zákonodárnou iniciativu nemá. Jeho prohlášení jen ovlivňují postoje veřejnosti, učitelů i zákonodárců. zde vidím problém v tom, že celé prezidentovo vyjádření (viz níže) je ještě horší, než co z něj uvádíte. Nešlo o problematickou formulaci, jakkoli skandální by mohla být. Šlo naopak o zcela vědomou inzultaci postižených dětí i jejich rodin. O prezidentovu podporu jejich vyloučení ze společnosti jako překážky, která ostatní jen zdržuje a obtěžuje.
Prezident vědomě odmítá představu, že součástí výchovy je i výchova k pomoci silnějších slabším, schopnějších potřebným. Nevidí hodnotu motivace dětí pomoci spolužákovi do schodů nebo své schopnosti porozumět
vyučované látce prohloubit nikoli jen excelováním v testech zvládnutí drilu, ale i schopnosti věc někomu jinému pomoci vysvětlit. Vylučuje jemnější strukturu, kde kromě extrémů odkázaných pouze na soucit, existuje většina těch, které postrčí pomoc, motivace a kultivace, se které jim může poskytovat především jejich každodenní okolí. Cítí se prostě být prezidentem deseti milionů sobců, kteří kromě "urvi pro sebe, co můžeš", k jiným hodnotám být vedeni nemají - oni sami, ani jejich děti.
Je s podivem, že jako vrávorající postava odkázaná na hůlku a asistenci lidí kolem, není schopen hodnotu pěstování empatie, sounáležitosti a pomoci ocenit a podpořit (i když to osvětluje jeho vlastní pochopení
třeba pro finance hradního kancléře bez ohledu na souvislosti s exekučním byznysem apod.)
Řeči o rovnocenné komunitě v souvislosti s etnickým složením jsou rasismem skládajícím hold apartheidu.
Zemanova ironická poznámka směřovaná k ohleduplnější terminologii navádí na otázku, jak by se tvářil na to, kdyby mu hradní protokolář v rámci bourání Potěmkinovy vesnice podkopl místo úslužného poskakování kolem
hůlku, o kterou se opírá, se zdůvodněním, že si nějaký opilý dědek stejně nic jiného nezaslouží a že jakákoli pomoc je jen politickokorektní přetvářka, která je nejen pokrytecká, ale samým umožňováním hlavě státu vykonávat funkci zpomaluje chod společnosti jako pomalejší auto v koloně a stahuje ji dolů jako mlýnské kolo nasazené na krk nemocné osobě hozené do bažiny.
Miloši Zemanovi se podařilo porazit Václava Klause K.O., což jsem popravdě řečeno nečekal. Zemanův postoj je řádově horší než zhasínání, neznalost špinavých peněz nebo amnestie. Není to jen tolerance špinavosti. Zasahuje samu podstatu fungování zdravé společnosti:
"Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji neštěstí pro oba, že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny, že děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě než tehdy, když jsou zasazeny do komunity.
"Dětská krutost je jedna z nejstrašnějších, dětská krutost zvaná šikana je možná ještě horší než krutost dospělých. Když jsou tyto děti takzvaně integrovány, když dochází k takzvané inkluzi, tak jsou oběťmi pohrdání,
šikany a tak dále. Hrozně miluju multikulturalismus, já si myslím, že si to vymysleli blázniví intelektuálové z pražské kavárny, kteří nikdy nebyli ve škole, a když, tak do ní nakoukli na půl hodiny a ještě se jim
předváděla Potěmkinova vesnice.
"Jsem proti inkluzi a vím, že multikulturalisté mě napadnou, že jsem rasista. Vůbec ne. Z hlediska duševní pohody těch dětí je daleko lepší, když budou existovat…ono se tomu říká praktická třída, protože to je
méně dehonestující, než předchozí známý název. Takže chcete-li znát můj názor, vůbec se mi to nelíbí a jsem proti tomu." (http://bit.ly/1xw5j7r)
