extrémisté na vzestupu

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

máte pravdu, v evropské politice se děje něco podivného, na co nejsme zvyklí. Namísto tradičních politických stran, které mají svou historii v trvání desítek let, případně u nás vznikly v porevoluční době, přicházejí najednou strany nové, případně strany, které dosud byly v pozadí. Příčina je podle mne jasná. Náš svět je konfrontován s novými jevy, se kterými si společenské elity, které po dlouhá léta ve světě vládnou, nevědí rady. Při jejich řešení selhávají modely, které v minulosti dobře sloužily.

Například model multikulturní společnosti, tak prosazovaný v západních zemích, selhal na celé čáře. Ukazuje se, že nejaktivnějšími a nejkrutějšími teroristy jsou lidé, kteří jsou občany EU, v Evropě se narodili, chodili v Evropě do škol a mluví jazykem své rodné země. Jen u nich nezafungovala multikulturní výchova a evropská kultura v nich nezapustila patřičně hluboké kořeny, naopak, vzbudila v nich takovou nenávist, že jí vyhlásili islámskou svatou válku – džihád.

Dalším příkladem je současná migrační krize. Selhaly pokusy o export demokracie do islámských zemí v Asii a Africe, do zemí, kde panují úplně jiné společenské vztahy, než v euroatlantické civilizaci. Takzvané arabské jaro rozpoutalo ničivé války v zemích, odkud nyní přicházejí do Evropy statisíce migrantů. Někteří opravdu prchají ve snaze zachránit holý život, někteří ale opouštějí své země, aby těžili z bohatých sociálních systémů v zemích západní Evropy. Jak je od sebe odlišit, nikdo neví. Mnozí navíc při dosažení evropských břehů zničí všechny své doklady. Politicky korektní vedení Evropské unie se tyto jevy zdráhá otevřeně pojmenovat, neřkuli je účinně řešit.

Do třetice uvedu příklad evropské byrokracie, která se snaží mluvit snad úplně do všeho. Nám například Evropská komise autoritativně určuje, jaká území musíme v naší zemi, po tisíc let obývané a lidmi zušlechťované, chránit jako divokou přírodu a brání nám tím realizovat tam rozvojové projekty. Téměř všechny naše dálniční stavby jsou zablokovány proto, že evropská byrokracie vyžaduje, aby dosud platná posouzení jejich vlivu na životní prostředí (EIA) byla přepracována podle nového zákona.

Přiznám se, že se příliš nedivím, že úspěch slaví v poslední době politická hnutí nebo strany, které umí tyto problémy přiléhavě a pravdivě pojmenovat a které umí nabídnout jejich jednoduchá řešení. Navíc některé tyto strany nemusí být hodnoceny jako extremistické. Například první kolo prezidentských voleb v Rakousku vyhrál kandidát Strany svobodných (FPÖ) Norbert Hofer. Jeho strana je součástí politického spektra v Rakousku již delší dobu, dokonce byla na přelomu století nějakou dobu ve vládě. Já ji za extremistickou nepovažuji a jsem zvědav, jak bude probíhat kampaň před druhým kolem, jak pevně se semknou politicky korektní strany kolem Hoferova protikandidáta, což je předseda Strany zelených. Podobný úspěch zažívá Alternativa pro Německo (AfD), strana, která je nová a která by ještě měla prokázat, že není určena na jedno použití. Musím však uznat, že způsob, kterým pojmenovává problémy související s dopadem migrační krize na Německo, kam uprchlíky neuváženě pozvala kancléřka Merkelová, zaslouží uznání. Její úspěch v zemských volbách v Německu letos na jaře svědčí o tom, že strana získává podporu voličů. Naproti tomu naprosto nedůvěřuji aktivitám pana docenta Konvičky u nás a doufám, že se mu nepodaří přivlastnit si název Alternativa pro Česko. Po pravdě řečeno, alternativa klasické politiky už v Česku má své pevné místo v podobě Hnutí ANO Andreje Babiše.

Na závěr ještě krátce k Evropskému parlamentu. Volební systém a malý zájem voličů o volby do něj umožňují proniknout do EP různým podivným politikům již dávno. Tak například dlouholetým členem EP je Daniel Cohn-Bendit, jeden z vůdců studentské revolty v Paříži v roce 1968, známý jako „Rudý Dany“, který byl pro narušování pořádku tehdy vyhoštěn z Francie. Takže pokud mají-li skutečně extremistické strany zaznamenat nějaké první úspěchy ve volbách, budou volby do EP určitě první na řadě. Na otázku, zda je tento problém podceňován nebo není, neumím odpovědět. Po pravdě si myslím, že chceme-li mít skutečnou demokracii, musíme přijímat výsledky svobodných voleb i v případě, že se nám jejich výsledek z těch či oněch důvodů nelíbí. Pokud chtějí stávající politické elity udržet svůj vliv a zabránit novým silám k nástupu na výsluní, musí rychle vzít rozum do hrsti a přestat si politicky korektně nalhávat, že vše dělají dobře, jen jim to ti protivní voliči soustavně kazí.

S pozdravem Jan Zahradník