Byť by se mohlo zdát, že toto je téma, které je pouze pro resort zdravotnictví, tak je to omyl. Zdravotnictví pouze musí zvládat potom dopady toho, čeho se bohužel můžeme stát svědky.
Pojďme se podívat, co dnes znamená zajistit si zdravotní péči. A bohužel rozhodnutím, které tedy jsme se dozvěděli i z médií a je tedy potvrzeno, že opravdu má dojít ke snížení valorizace důchodů, tak opravdu významným způsobem může dojít k poškození zdravotní péče nejen o seniory, ale bohužel i rodin ostatních. V médiích jsem se doslechla, že se tedy má jednat o jakési posílení i mezigenerační solidarity. S tím nemám žádný problém, to je v pořádku, rodiny si jistě mají pomáhat. Ale můžete mi vysvětlit, jak ty rodiny, které už teď nedosahují ani na průměrný plat, s velkou bídou zajišťují pro své děti některé aktivity, pro vaši informaci zhruba 25 % dětí školou povinných neabsolvuje z finančních důvodů žádné kursy, jako jsou kursy lyžování a podobně, a my toto ještě zvýšíme, a těmto rodinám řekneme, že mají připlácet dědečkovi na jeho léky. No, někdo si to jistě dovolit může, ale naprostá většina, vážení přátelé, v naší zemi si to dovolit nemůže.
Protože mám docela ráda čísla, tak pojďme se podívat na některá čísla, která jsou veřejně dostupná, mám je ze zdrojů, které jsou kdykoliv dohledatelné. Ceny potravin, jak jsme tu už dnes slyšeli, to jsou nárůsty v desítkách procent, pro mě třeba v neděli v Kauflandu mléko 42 korun. Zdá se vám to normální? Mně tedy ne. Jablka 60 korun. Hovořím s výrobci, kteří tvrdí, že je prodávají za 15. Jsou to opět věci, které jsou doložitelné. Já samozřejmě nevím, kde je celá pravda, ale pojďme si o tom povídat, jestli vás to opravdu zajímá. Já o tom začínám pochybovat.
Můžeme říci, že v zájmu toho, že samozřejmě v naší republice je 8 až 10 procent lidí s poruchou metabolismu cukru nebo s diabetem, že zvýšení ceny cukru je výchovné. No, to by bylo úsměvné, protože bez toho cukru se nemůže vyvíjet třeba dětský mozek. Takže pro jistotu zhoršíme úplně všechno.
Pojďme se podívat na čísla Eurostatu. Já samozřejmě jiná ani nebudu uvádět. Takže nárůst meziročně u nás potravin 27 procent v průměru, ale já se nechci dívat na východ, to opravdu ne, Německo má 20 a Francie 13 při úplně jiných příjmech, upozorňuji.
A potom se pojďme podívat na další zabezpečení zdravotní péče. Víte dobře, že stát se samozřejmě vždycky snažil nějakým způsobem vracet lidem, kteří připlácejí na své léky, po skončení roku náklady. A obecně se mezi lidmi myslí, že to je 5 tisíc korun. To je omyl, přátelé. To není 5 tisíc korun. Ono to je 5 tisíc korun pro ten věk, kde to nejméně potřebují, ale v době, kdy je stabilní situace, ti lidé mohou předvídat věci, které budou, tak dobře, oni se s tím nějak vypořádají. Ale naopak, abychom tam zvyšovali finanční řekněme pohodu těchto lidí, kteří již nemohou pracovat a zatěžovat své děti tím, že by je měly na starosti, mi věřte, že je téměř nemožné v mnoha případech.
Tady u těch 200 lidí by to asi šlo, ale ono venku žije přes 10 milionů jiných lidí a ti si to tedy rozhodně dovolit nemohou. Takže tam je to pouze nad 70 let věku 500 korun. Na jeden recept vám napíšu dvojnásobek a budete ty léky potřebovat a budeme volit léky relativně levné. Prostě tak to je.
Pojďme se podívat, co ta mladá rodina, která by tedy měla pomáhat svému dědečkovi, tatínkovi, musí zabezpečit. Za prvé, víte dobře, že průměrný plat - jsou různé údaje - okolo 30 až 60 % osob nemá. Průměrný plat v Praze přes 39 tisíc, prosím pěkně, a budeme si říkat jednoznačně, nemá mladý lékař, nemá zdravotní sestra, nemá pedagog. Nebudu vůbec hovořit o tom, že to samozřejmě nemá ta osoba, která celý den velmi tvrdě vyndavá zboží v kterémkoliv velkém obchodě. A věřte mi, že ji hodně bolí záda koncem směny. To jsou pouze čísla.
Víte, že matematika je úsměvná, krásná, mám ji ráda, ale průměr je opravdu pouze číslo, které obvykle vůbec nevyjadřuje nic z toho, co je pravda.
Také u těch udávaných průměrů nikde nikdo neudává směrodatné odchylky, abychom s nimi mohli pracovat. Čili to jsou čísla, která buď se mohou vysvětlovat dobře, ale bohužel v tom dopadu to tak úplně není jednoduché. Když se podíváme na to, co stojí, třeba Středočeský kraj, jesle. Jestliže chceme těmto lidem, mladým rodinám, které mají nízký příjem, a nemohou mít třeba vyšší, protože pracují krátce, tam nemám problém, tak oni dávají své děti samozřejmě do těchto předškolních zařízení. Tak obvykle za měsíc platí okolo 14 tisíc korun. A jestliže mají ty děti dvě, přátelé, oni tolik ani neberou, co by za ty dvě děti do těch jeslí dali. Tak jim dáme ještě toho dědečka. No, to bude výborná věc. Když se dostanou do mateřské školy, tak tam dobře víme, že už ta situace je trošku lepší, nicméně je to průměr zase všech průměrů okolo pěti až sedmi tisíc korun. To je pro ty lidi také opravdu hodně. A buďme rádi, že to zaplatí těm dětem. Ale nemůžeme říci, že tedy mezigeneračně mají být solidární ještě se svými řekněme rodiči. Byť ano, mají, jistě, z toho morálního hlediska s tím nemám žádný problém. Jenom oni na to asi nebudou mít. Takže v tom případě bude docházet nejenom ke zhoršení zdravotní péče, a to je to, co si troufám tvrdit, že vím, o čem mluvím, pro ty seniory, ale my už to vidíme dnes příkladně na dětské stomatologii. A to fakt není úsměvné, protože ti lidé tam smlouvají, jakou plombu, jestli vůbec rovnátka a jaká, protože na to prostě nemají. Takže není možné šmahem říci, že zatížíme tyto mladé rodiny generační solidaritou se staršími členy jejich rodiny, jakoby to bylo samo sebou. Ti lidé by byli solidární, až by se třeba opravdu roztrhli. Ale oni na to prostě nemají a evidentně míti nebudou, protože tato inflace, která je u nás, je opravdu neskutečná.
Takže prosím vezměte toto v potaz. Není to vůbec otázka politická. Vidíte, že nikoho neobviňuji, nikomu nenadávám, byť samozřejmě vždycky za všechno může vláda. Od toho tam také je, aby dělala dobrá rozhodnutí. Týká se to mnoha ministerstev. To není interpelace na jednoho ministra. A pojďme tento bod zařadit. My vám za to poděkujeme. Budeme rádi, když si s námi budete povídat.
Děkuji. (Malý potlesk v levé části jednacího sálu.)
