„Oslovil mě Jiří Dienstbier, jestli bych si to nenapsal. Ví, že k tomu mám po odborné stránce co říci,“ popisuje advokát. Přiznává, že přijal především proto, že se s touto věcí vnitřně ztotožňuje. Zároveň přiznává, že o možnosti prezidenta zažalovat se s Dienstbierem bavili již v minulosti. Nyní to však prý šlo „postavit tak, aby to mohlo uspět.“

Zároveň přiznal, že původně se v souvislosti s obžalobou prezidenta uvažovalo celkem o osmi skutcích. Například měl být popotahován za průtahy při odvolávání ministrů. Nakonec je však do žaloby nezařadil, i když na ně upozornil v odůvodnění. „Poukazuji, že k porušení Ústavy u prezidenta nedochází výlučně u skutků, které jsme vyjmenovali. Ale že jde o obecnější rys jednání hlavy státu,“ vysvětluje.

Úspěch žaloby podle něj rozhodně nelze vyloučit. „Záleží, zda soud k pojmu velezrada přistoupí sémanticky, či syntakticky,“ myslí si. Naději prý dává to, že se v poslední době Ústavní soud přiklání spíše na stranu syntaktického výkladu práva, podle něhož je použití žaloby pro velezradu naprosto na místě.

Vylučuje však, že by záměrem návrhu bylo pouze pošpinění prezidenta Klause. „Cílem nebylo vytvořit pachuť, ale řešit právní otázku, kam až mohou kroky prezidenta sahat,“ vysvětluje. Podle něj kolikrát nejde o věcný obsah rozhodnutí, ale spíše o užité prostředky. „Jde o formu, jakou prezident svévolně prosazoval své přesvědčení,“ uzavírá advokát Pavel Uhl.