Zákon, který byl v principu správným krokem, se pravděpodobně zapíše mezi nejméně populární kroky Nečasovy vlády. Je totiž otázkou, zda si zvolenou formou provedení nepřiděláváme do budoucna problémy.

Klíčový díl odpovědnosti podle něj neponesou politici, ale úředníci, kteří budou rozhodovat o vydání pozemků. Na první pohled je vše jasné a základními dokumenty pro provedení vyrovnání mají být výpisy z pozemkových knih.

Neuralgickým bodem bude zejména rozlišení jednotlivých zásahů do vlastnictví, které nastaly po druhé světové válce. Některé církevní statky byly označeny jako „německé“ a následně zkonfiskovány. Nejvyšší správní soud však ještě v roce 1948 vyhověl některým stížnostem církevních řádů proti konfiskaci. Ačkoliv komunisté tato rozhodnutí neuznávali, jedná se o klíčové dokumenty.  

Vedení Německého řádu, jehož se tento případ týkal, dnes vznáší rovněž nároky na vrácení majetku. Lesy jim podle soudu de iure patřily i po Únoru 1948, měly by tedy být předmětem vyrovnání. Navíc to může otevřít Pandořinu skřínku dalších zpochybňovaných poválečných konfiskací. 

V zákoně je sice výslovně řečeno, že poválečných konfiskací se vyrovnání netýká, ale v jiné části je uvedeno, že je možné zahrnout do restituce majetek, pokud se při jeho zabavení jednalo o „postup porušující obecně uznávané principy demokratického právního státu“. Na úřednících tak bude, aby posoudili, který princip má v zákoně vyšší sílu. 

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.