Divadelník prý vzal podpisový arch a vepsal do něj: „Ani nápad, byl v KSČ“, a svůj podpis. Sbírající mladík poté spustil kolovrátkovou obhajobu, kterou už známe od prezidentského kandidáta osobně - přece se omluvil.

Načež prý režisér odtáhl mladíka na lavičku, aby mu popsal, co je podle něj omluva. Fischer by podle něj měl každé noci bosý chodit do Ďáblic, k hromadnému hrobu obětí komunismu. Tam by měl opakovaně bít čelem o zem a následně pronést své blekotavé „omlouvám se“. A s sebou by měl vzít i svou ženu, která v tažení na Hrad pronesla levný a obskurní výrok, že její Honza nic špatného neudělal, omluvil se a očistil.

Vstup do KSČ podle Horanského diskvalifikuje Fischera z prezidentské volby nejen mravně, ale i intelektuálně. V roce 1980 totiž prý, nebýt dychtivosti po kariéře, už mohl zpozorovat, že režimu trčí parte z huby.

Jan Fischer, kolaborant se zrůdnou KSČ, chce nyní kandidovat na prezidenta v nekomunistické zemi. To je podle režiséra Horanského děsivé, absurdní a nehorázné. Proto prosí slušné lidi, aby nevolili Jana Fischera. „Odejměme mu tu tristní „výhodu“, že mrtvé oběti komunistického režimu nemohou hlasovat,“ uzavírá.