Při sovětské okupaci zahynulo ve městě sedm lidí. Mají pamětní desku z boku radnice. Právě před rokem, po úmrtí Václava Havla, toto místo obsypaly květiny a hořící svíčky. Po roce vzpomíná Liberec na exprezidenta spíše zvesela.

Havel přijel do Liberce v srpnu 1968 spolu s kamarádem hercem Janem Třískou na pozvání galeristů manželů Seifertových. V Oblastní galerii právě vrcholil večírek, když se přítomní dozvěděli, že zemi okupují vojska Varšavské smlouvy. „Večírek to byl vydařený, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že ve vzduchu je něco divného,“ vzpomínal později Havel.

Střelba na náměstí

Severočeským Libercem se ten pro českou historii osudný den valily sovětské tanky mířící na Prahu. Několik tisícovek lidí se srotilo na náměstí před libereckou  radnicí. Mezi nimi i Jan Šolc. „Jeden člověk hodil dřevo na tankistu-kulometčíka. V jeho zaprášeném obličeji jsem rozpoznal úzkost, ve vyvaleném bělmu oči spatřil strach. Sklopil těžký tankový kulomet a začal střílet. Náměstí ulehlo k zemi,“ popsal Šolc. Ještě předtím stál pod podloubím a povídal si mimojiné se známým hercem Janem Třískou. „S ním tam byl jakýsí plachý člověk, jeho kamarád. Byl mi povědomý, ale nevěděl jsem kdo to je,“ vzpomněl na jedno z prvních setkání s Václavem Havlem.

Poblíž se vyskytoval i dopravní strážník. Ten se v nastalé vřavě se ujal vedení skupinky, kterou kromě Šolce, Třísky a jeho kamaráda doplňovala manželka Jana Šolce Jana. „Pryč odtud! Plazíme se tamhle k průjezdu,“ zavelel. Čtveřice k němu za ohlušujícího zvuku kulometných dávek bez úhony dorazila. „Svině, svině, křičel policista a mlátil svoji brigadýrkou,“ líčí Šolc. Průjezdem prošli do dvorku, kde narazili na tehdejší známou libereckou postavu, profesora klasických jazyků Hloucha. „Kdyby začali pročesávat náměstí, zavřu váš do kůlny,“ nabídl jim. „Ale právě přestali,“ konstatoval se zdviženým prstem Třískův kamarád a vrátil se na náměstí, kam ho ostatní následovali. Střelba skončila a skupinka se rozloučila.

Až po mnoha – téměř třiceti - letech, v roce 1996, kdy se Jan Šolc stal blízkým spolupracovníkem Václava Havla, mu tuhle historku při neformálním posezení připomněl. „Vzpomínáte na 21. srpen 1968 v Liberci,“ zeptal se Havla nenápadně. „Jasně vždyť to byl jeden z nejdramatičtějších dní v mém životě,“ odvětil Havel. „A pamatujete si jak jste se tam plazil s policajtem a skupinou lidí,“ pokračoval Šolc. „No ano to máte pravdu. A jak vy to vlastně víte,“ obrátil se na něj překvapeně Havel.

Výzvy o pomoc z libereckého rozhlasu

Václav Havel tehdy zůstal v Liberci celý týden. Právě tady vznikla jeho výzva žádající o odsouzení okupace směřující k předním světovým spisovatelům – Günteru Grassovi, Jeanu Paulu Sartrovi či Eugenu Ionescovi. Psal komentáře, které pak od 21. do 27. srpna předčítal v libereckém studiu Českého rozhlasu Jan Tříska.