V České republice si podle Pehe lze odpor k evropské iniciativě vysvětlit především strachem z rozbití „chlapské“ podnikatelské praxe, vedoucí k parazitování na státních zakázkách. V obecnější rovině pak zpochybňuje „liberální“ argumenty“ rovnosti šancí.

S takto důsledně liberálním přístupem bychom tu prý možná ještě dnes měli otroctví a různé menšiny by rozhodně nebyly v takové pozici, jako nyní, protože oproti privilegovaným skupinám zkrátka rovnou pozici nemají. I teoretici liberalismu, kterých se odpůrci kvót obvykle dovolávají, prý žili v patriarchálním světě, kde se pod pojmem „člověk“ myslelo „muž“.

„Všichni, včetně celých sociálních skupin, si totiž na pomyslné startovací čáře rovni nejsou. Pokud to s liberální demokracií myslíme vážně, nezbývá než společnost k rovnějším šancím pro co největší počet lidí občas „neliberálně“ postrčit,“ píše Pehe.

Ženy jsou podle něj permanentně znevýhodňovány nejen péčí o děti, která ulpívá v převážné části na nich, ale rovněž tím, že manažeři při vybírání zaměstnanců dávají průchod svým podvědomým obavám, že by dítě mít mohly. Mezi absolventy vysokých škol je dnes již více žen než mužů. Vysvětlení, proč se v byznysu více prosazují muži, je prý těžké nalézt bez šovinistických předsudků.

Proto Pehe vnímá čtyřicetiprocentní kvóty jako logické. Úplně spokojen s nimi však není - jsou podle něj příliš nízké. Měly by prý odpovídat percentuálnímu podílu žen ve společnosti. Stejné by to prý mělo být i v politice. Nejdále jsou v tomto směru severské země a Pehe se domnívá, že je průkazné, že tyto země si počínají mnohem lépe než ty, kde je to naopak.