I když Vaše tvář zmizela ze sněmovny, v politice se angažujete stále. Ovšem spíše na regionální úrovni v Praze 1. Znamená to tedy, že jste se nenechala odradit ani poměry v těch nejvyšších patrech politiky? A to i s tím vědomím, že ani na komunální úrovni není vše růžové? Přiblížíte nám své současné aktivity?

V komunální politice jsem kontinuálně osm let. Byla jsem zastupitelkou před vstupem do vysoké politiky a zůstávám jí i nyní. Není to otázka odrazení vysokou politikou, ale otázka odpovědnosti vůči voličům, kteří mne do zastupitelstva zvolili. Plnila jsem veškeré povinnosti svého zastupitelského mandátu, i když jsem byla ještě ve sněmovně. Poměry v nejvyšších patrech politiky jsou jinak věrným zrcadlem těch na komunální úrovni - není to často moc pěkný pohled. Jen více uniká zájmu médií a potažmo veřejnosti. V Praze 1 bojuji, a zatím celkem úspěšně, proti prodeji domu s 36 byty na Václavském náměstí netransparentní společnosti, za níž patrně stojí lobbista Ivo Rittig. Snažím se aktivně řešit a upozorňovat na problém s hlukem nejen na Starém Městě, kde se rozmnožil fenomén tzv. pubcrawl, upozorňuji i na podivné investice radnice, kvůli neoprávněné výplatě 80 milionů firmě Immovision Sebastiana Pawlowského jsem podala trestní oznámení. A samozřejmě komunikuji s obyvateli Prahy 1, kteří se na mě obrátí. 

To bylo impulsem pro vznik nového občanského spolku Pro Jedničku?

Ano. Mnozí lidé si myslí, že jsou se svým problémem sami, takže jsem je propojila a bojujeme proti nešvarům centra Prahy společně. Například jsme jednali s Pražskou informační službou o tom, jak turisty upozornit, že i v centru Prahy platí noční klid a na mnoha místech také zákaz požívání alkoholu na veřejnosti. Společně s odpovědnými podnikateli jsme sepsali memorandum, jak v současném počtu strážníků a za stávající legislativy postupovat, aby se návštěvníci Prahy mohli bavit, ale zároveň obyvatelé centra spát a odpočívat. Výsledkem jsou alespoň informační tabule v angličtině a zvýšený dohled městských strážníků v místech, kam dříve ani nechodili. Napsali jsme také otevřený dopis novému ministru dopravy k problematice vozítek Segway na chodnících v centru, kde jich je rok od roku více. A tak bych mohla pokračovat. Protože jsou poměry čím dál více neutěšené, rozhodli se někteří členové spolku také kandidovat v podzimních komunálních volbách jako nezávislí kandidáti.

Trochu to může působit jako začátky Věcí veřejných, které léta působily hlavně na Praze 1… Jako byste rádi historii opakovali. Není to tedy pokus o stejnou cestu, ovšem s jinými lidmi?

Pokus o stejnou cestu to opravdu není. S těmi lidmi jsem v dlouhodobém kontaktu, vím, že je pálí vždy konkrétní problém, který je k jejich aktivitě vyburcoval. Nechtějí primárně vstupovat do politiky, pokud ano, pak jen proto, že už nevidí jinou možnost. Jejich motivace v politických ambicích nespočívá. Je to tedy něco opravdu jiného, než když se založí politická strana. Tu když založíte, tak většinou to má tu nevýhodu, že se před volbami do ní hlásí velké množství lidí, co se tváří, že chtějí páchat dobro, ale reálně jim jde o úplně něco jiného.

Lidé z Pro Jedničku žijí v Praze 1 a obrátili se na mě jako na zastupitelku Prahy 1 se svými různými problémy. A tím myšlenka na založení spolku vznikla, když jsem je vzájemně propojila a dala dohromady. Nyní má spolek Pro Jedničku přes 30 členů. A s Věcmi veřejnými spolek propojen nijak není, i když já členkou Věcí veřejných stále jsem - a ostatní členové mi to stále „odpouštějí"… Navíc je nutné přiznat, že volby přitom pro nás budou poměrně těžkým oříškem, poněvadž zákon o obcích takovéto snahy docela ztěžuje: Nezávislí kandidáti musí nasbírat přes 2 000 podpisů, které pak kontroluje místní obecní úřad. Je to komplikované, protože si dost často právě ten místní úřad moc nepřeje, aby se na politické scéně objevil nějaký jiný hráč. Teď tedy podpisy sbíráme a uvidíme.