Ostré reakce na amnestii prý prezidenta až tak nepřekvapily. „Ve svých projevech a rozhovorech již delší dobu mluvím o narůstající agresivitě a ztrátě rozumné komunikace v naší zemi. Ale to, co se děje teď, je už příliš,“ obává se. Kritika navíc podle něj není vedena věcně, ale politicky.

Sám udělení amnestie nelituje. „Jsem přesvědčen, že šlo o správné rozhodnutí, a že se to - jako už tolikrát v minulosti - po nějakém čase, až vychladnou horké hlavy, ukáže,“ říká prezident. Podle něj je samotnou podstatou amnestie jistá velkorysost. Navíc podle něj - na rozdíl od milosti, která řeší konkrétní okolnosti a je „šita na míru“ - nemá řešit žádné konkrétnosti.

Některé kauzy, o kterých se v souvislosti s amnestií začalo mluvit, prý překvapily i Klause samotného. „Řadu let jsem o nich neslyšel a úplně jsem zapomněl, že existují,“ připouští. I to prý ukazuje, jak zdlouhavě byly řešeny.

Prezident se ohradil i proti tomu, že jsou někteří pravděpodobní účastníci této amnestie označovaní jako „tuneláři“. To podle něj není žádné provinění, ale spíše politická nálepka. „Odsouzen u nás nebyl a nemohl být nikdo proto, že je tunelář, ale proto, že se dopustil toho či onoho konkrétního trestného činu. Nenadávejme si vzájemně slovem tunelář, nikam to nevede,“ varoval.

Základem jeho úvah o amnestii prý bylo zjištění, že v řadě bagatelních trestných činů si soudci „usnadňují práci“ tím, že pachatele pošlou do vězení, ačkoliv by mohli sáhnout po alternativním trestu. Proto se do vězení dostávají i lidé, kteří by tam vůbec nemuseli být a na které by jiný trest měl mnohem výchovnější efekt. Proto chtěl právě těmto lidem pomoci.