Místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek si podle Leschtiny uvědomil, že upozorňování na porušení jednacího řádu v závěrečném čtení, kterého se koalice dopustila, když omezila diskusi na vystupování šéfů poslaneckých klubů, nepostačí k tomu, aby v tom soudci spatřili porušení ústavního práva, a tak se prý během svého vystoupení proměnil v "parlamentního řečníka, metajícího do soudcovských řad jednu rétorickou figuru za sebou."

Zaorálek prý například hřímal, že lidé, kteří dnes mají při vyrovnání s církvemi přijít k obrovským majetkům, jsou úplně jiní lidé než ti, kteří o něj přišli. To je podle Leschtiny samozřejmě pravda. "Mnozí z kněží a řeholníků vyhnaných z vyvlastněných kostelů a klášterů skončili v uranových dolech. A řada z nich zahynula následkem nelidské dřiny či ozáření. A z těch, kteří přežili, se málokdo dočkal dnešních restitucí, které posledních dvacet let odkládaly demokratické vlády všech ideových zaměření," připomíná komentátor.

To je skoro drzost...

"Téměř jako drzost potom působí Zaorálkův návrh, aby se Ústavní soud obrátil na Evropský soud v Lucemburku. Prý proto, aby zjistil, zda nemovitosti a peníze v hodnotě 134 miliard, jež mají být církvím vráceny nebo vyplaceny během třiceti let, nejsou nedovolenou podporou státu," píše Leschtina. Upozorňuje ale, že církve by si zase mohly stěžovat na dvacetiletou státní diskriminaci. "Vždyť tenhle demokratický stát je systematicky okrádal, když užíval výnosů z majetku ukradeného komunisty," dodává komentátor.

Jediný srdnatý krok Nečasova kabinetu

Autor komentáře dává zapravdu stěžovatelům, že nelze odstranit všechny křivdy minulého režimu. Tím spíš se ale musíme pokusit napravit, co napravit lze. "A jestliže se Nečasův kabinet přihlásil k základní spravedlnosti, že stát nemůže uloupený majetek dál zadržovat, pak učinil zřejmě jediný srdnatý krok svého vládnutí," uzavírá Jiří Leschtina pro Hospodářské noviny.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.