Pane Srpe, čím se bude nové vydání této knihy odlišovat? Můžete přiblížit i okolnosti, za kterých původně vznikala?

Musím se přiznat, že já už se víc jak 15 let trápím nad tím, jak přiblížit těm, co ji nepoznali, tu minulou dobu. Prožil jsem ji jako mladý člověk, ale nutně se srovnávám s tím, jaké informace mají nyní současní mladí. A nemůžu vyhmátnout, jak tyto věci spojit, abych dokázal to svědectví podat co nejvěrohodněji a tak, aby pochopili, jak to tehdy bylo. Ideální je to se zvukem, když posloucháte staré nahrávky. I proto je často v našem rádiu Hortus (rádio vysílané Jazzovou sekcí, pozn. red.) pouštíme – například z Babic, ze soudů, které se kvůli tomu konaly… O Babicích přitom dnes již skoro nikdo nic neví, ale když posloucháte ty rozsudky, prokurátory, jejich tón hlasu, z toho lze skutečně rozpoznat, jak to asi vypadalo.

Proč jste se rozhodli vydat znovu knihu, která nejen vám osobně, ale i mnoha dalším, přinesla značné nesnáze? V čem se bude lišit od té knihy, kterou si čtenáři mohli přečíst v roce 1982?

Chtěl jsem spojit novelu tehdy ilegálně vydané knihy Obsluhoval jsem anglického krále, s popisem toho, co potom následovalo. Ta kniha se totiž ukázala jako nejpronásledovanější kniha tehdejší normalizace. Až po revoluci jsme získali dokumenty v široké škále – od různých s tím souvisejících udání obyčejných občanů až po zprávy z ÚV KSČ. Mezi tím i analýzy kontrarozvědky a dalších rozvědných služeb. Dokazují, jak kolem té knihy proudil neskutečný kolotoč záležitostí. A to chceme dokumentovat a v té nově vydané knize připomenout.  

Ostatně v tom je to unikátní, že bude všechny tyto dokumenty obsahovat. Ukážou to, jaká byla tenkrát situace. Jazzová sekce totiž již v té době byla v ilegalitě a byla pronásledovaná za každé kýchnutí. Přiznávám, že kdybych tehdy tušil, jaké se roztočí obrovské kolo, tak bych asi do toho vůbec nešel. Ohrozil jsem tím pádem totiž spoustu lidí.

V jakém vyšla kniha nákladu tehdy a v jakém ji plánujete vydat nyní?

Kniha tehdy vyšla v nákladu 5 až 6 tisíc kusů – já to bohužel přesně říct nedokážu. Tehdy byly všechny ty okolnosti podstatně těžší než nyní, záleželo na typu mašiny, na které se kniha tiskla, jakou měla kapacitu. Troufám si říct, že určitě to bylo těch 5000 kusů, další významné množství ale bylo tisknuto různě bokem. Letošní počet vydání bude ještě nižší. Rozhodli jsme se pro počet mezi 1000 a 2000 kusy.

Hrabalovo dílo ale v té době u nás sem tam koupit šlo? V čem byl problém právě u této jediné konkrétní knížky?

My jsme v tom také žádnou nepřátelskou knihu neviděli, Hrabal skutečně normálně v Československu vycházel. Ale najednou nešlo jen o tu knihu, ale o komunikaci určité skupiny lidí, kteří měli jiné myšlení, u čehož cítila tehdejší nomenklatura, že se jí vymklo z ruky. Ale to se domnívám až nyní, po letech.