„Obídky za dvacku, žádná těžká práce, jenom vpašovat podivné úpravy do schvalovaných zákonů, kterých si nikdo nevšimne a párkrát zvednout ruku“ – takový je podle Staňka častý a smutný mediální obraz práce poslance.

„Když si to porovnám se svým pracovním programem, s hodinami, dny a měsíci, které jsem strávil studiem všemožných zákonů a předpisů, jež jsem připomínkoval (či byl přímo určen parlamentním zpravodajem), přípravou zákonů nových, které jsem sám nebo s kolegy předkládal, diskusí s občany, jednáním s ministerstvy, úřady a institucemi, a mnoha dalšími aktivitami, které jsem jako poslanec absolvoval, nevěřím, že to někdo může myslet vážně,“ reaguje Staněk.

Média jen budují nenávist

Dodává, že jsou skutečně placeni z veřejných peněz, a proto je správné, že se neustále nachází pod drobnohledem voličů a médií. „Rozhodně nejsem proti tomu, aby nás „hlídací psi“ demokracie bedlivě sledovali, ale mám za to, že i tento drobnohled by měl mít jistá pravidla a kulturu či slušnost,“ poznamenává.

Činnost médií mu připomíná systematické budování nenávisti vůči jedné konkrétní entitě, a to bez ohledu na to, že prý naprostá většina poslanců jsou slušní lidé, kteří vedle své profese, ve které mnohdy vynikali nad průměr, „jen“ dělají svoji práci. „Kde to ale skončí? Lynčováním? Defenestrací?“ ptá se poslanec.

Svými slovy prý neočekává ani pochopení, ani lítost. „Čekám snad jen alespoň trochu respektu. A možná jen proto, že nejsem nadčlověk. Jsem poslanec…“ uzavírá Staněk.