„Čtenářům v knize přineseme celkem 30 rozhovorů s tehdejšími protagonisty zpravodajství. O tom, jak to vypadalo v oněch dnech v redakcích, o tom, že se například i natáčely rozhovory s osobnostmi, o kterých nesmělo vedení ČST vědět. Aby byl však pohled kompletní, samozřejmě bude odhaleno i to, co se s tehdejšími tvářemi televize dělo následovně, co dělají nyní, čím se zabývají,“ prozradil ParlamentnímListům.cz Miroslav Fořt. I on je jedním ze zpovídaných, poněvadž se podílel na tehdejším zpravodajském pořadu Aktuality. Byl navíc i poradcem tehdejšího premiéra Ladislava Adamce.
Nabízí se otázka, proč kniha nevyšla v období těsně kolem oslav 25. výročí od sametové revoluce 17. listopadu. „Budete se divit, ale vůbec nebyl původní záměr vydání knihy s něčím takovým spojovat. Autor Štefan Nižňanský na té knize pracoval tři roky, napadlo to vlastně až mne, že by se vydání knížky mělo urychlit. I proto vyjde tedy nakonec letos,“ vysvětlil Fořt. (Šedesátiletý Nižňanský je slovenský novinář, bývalý ředitel Slovenské televize a bývalý politik. Po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za SDĽ - pozn. red.)
Pondělí, které bylo pro český mediální svět tvrdým oříškem i zkouškou charakterů
Níže uvedený úryvek z knihy popisující události a zpravodajství oněch zlomových dnů, se soustředil na jedno datum – na 20. listopadu 1989 (některé texty jsou v knize ve slovenštině – i proto, že v té době bylo vysílání Československé televize v obou jazycích). Důležité bylo proto, že k událostem na Národní třídě došlo v pátek a pondělím začínal další týden, ve kterém všichni napjatě očekávali, jak bude v událostech a jejich prezentaci i mediální svět u nás pokračovat.
PONDĚLÍ: Rudé právo se soustředilo na vyvracení fámy o zabití studenta, ale v pondělí 20. listopadu už byla ve stávce jak pražská a bratislavská divadla, tak i vysoké školy. Lída Rakušanová, novinářka: „Bylo to hodně zásadní, protože, když se ta zpráva rozšířila, teprve ta vyhnala lidi do ulic, protože si řekli: Tak teď už nám mlátěj a zabíjej naše děti. Tak to už snad opravdu nemůžeme dopustit." Tomáš Bursík, historik: „Myslím, že zpráva o smrti studenta skutečně odpor proti režimu zradikalizovala.“ Atmosféra v redakci Československé televize byla velmi podivuhodná. Moji čeští kolegové měli výhodu informačního náskoku, mnozí už události přebrali stokrát s rodinami, sousedy a známými v době víkendu. Ráno se na redakční poradě diskutovalo hlavně o zásadním vztahu k připravovanému večernímu vysílání. Ale z vlády ani z oddělení agitace a propagandy ÚV KSČ jsme nedostali žádné seriózní a pravdivé informace o tom, co se stalo... Byl jen absolutní zákaz ukázat pražský Václavák i bratislavské Hviezdoslavovo námestie, kde se už v průběhu neděle scházeli občané vyjádřit protest. Vytvořily se tři skupiny: Ti, co mlčeli, ti, co se ztotožňovali s postojem ÚV KSČ, že netřeba podléhat nátlaku a dávat prostor protistátním silám a protisocialistickým opozičním živlům. Třetí skupinu tvořili ti, co byli na straně pravdy a dožadovali se už v ten večer ukázat, co se opravdu v Praze a v Bratislavě děje. |
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová