Opět se tak dají nalézt úspěšné stránky s několika desetitisíci příznivci, jako i ty, které si fanoušky z různých důvodů (nejčastěji kvůli duplicitě a tím pádem roztříštěnosti), najít neumí.

Velmi častou postavou, která se v souvislosti s přiznáním studu objevuje, je současný prezident Miloš Zeman. Samozřejmě v rámci objektivity je důležité dodat, že má však na sociálních sítích neměně početnou „fan“skupinu těch, co ho obdivují.

Stydí se za prezidenta, ministry i jiné

Nicméně stránka Stydím se za svého prezidenta je na facebooku se stejným názvem hned několikrát, nejsilnější skupiny jsou však dvě – jedna z nich má přes 44 tisíc fanoušků, druhá  4135. Další stránky na kterých se lidé, kteří si hlavu státu příliš neoblíbili, shlukují a diskutují, se ve svých názvech jen drobně liší.  Například ta pojmenovaná: Stydím se za prezidenta Miloše Zemana, má bezmála 1300 fanoušků, Stydím se za prezidenta přes 800 příznivců, či Stydím se za prezidenta České republiky takzvaně „likovalo“(označilo, že se jim líbí) skoro 3000 lidí.

Spíše jako recese a odplata za odpor proti prezidentovi pak zřejmě vznikla stránka s názvem: Stydím se za ty, kteří se stydí za prezidenta ČR. Ta má však jen hrstku fanoušků, kteří se k ní přihlásili (necelé tři desítky).

Jak se dá samozřejmě očekávat, co člověk, to názor, a tak se „stud“ týká i dalších osobností. Například nyní již ministra zahraničí v demisi Karla Schwarzenberga. I jemu ti, kterým nějak „nešel pod fousy“ věnovali stránku s názvem: Stydím se za svého ministra zahraničí. Nejde však o nijak masovou záležitost, počet fanoušků se zastavil ještě před čtyřmi sty.

Ještě menší podporu získala facebooková stránka Stydím se za studenty stávkující proti výsledku demokratických voleb. Členů této uzavřené skupiny (jediné ze zde jmenovaných) je 141.

Virtuální stud létá ale nejen k politikům

Tím však výčet přiznání, zač vše se lidé v Česku mohou stydět, nekončí. V dalších stránkách a skupinách lidé přiznávají, že se například: Stydím se za umělce podporující církevní restituce či v tuto chvíli již vlastně poněkud zastaralé (poněvadž vláda, které to bylo určeno, skončila, pozn. red.): Stydím se za vládu ČR a chci její demisi. Jak se dá očekávat, ve výčtu se objevují i stránky hlásající: Stydím se za svého premiéra a ministra financí (mají necelých 1900 fanoušků). Lidé se také na facebooku stydí (či styděli), za ministryni kultury Alenu Hanákovou, poněkud komplexněji to pak vzali zakladatelé stránky: Stydím se za naše politiky. Na tu chodí přes 3200 lidí.

Lidé se někdy připojují, aniž by popřemýšleli

U facebookových skupin funguje jedna zvláštnost, kterou je třeba při jejich analyzování mít na paměti. ParlamentníListy.cz se proto zajímaly, zda si jsou vůbec organizátoři a vyzyvatelé k připojení do skupinvůbec vědomi toho, do jakých aktivit se zapojují, co to může obnášet a jaké to může mít širší souvislosti. Motivací k tomu v minulosti bylo to, že se totiž ukázalo, že jedna skupina, o které redakce napsala, (měla na facebooku přes tisíc fanoušků), je tvořena zřejmě z určité části lidmi, kteří jen na ni bezmyšlenkovitě klikli myší a přidali se tak někam, o čem neměli a ani se nesnažili získat více informací. Až po zveřejnění článku pak bylo z diskusí na stránce patrné, že se začali fanouškové pídit, čeho tedy vlastně jsou příznivci.