Dům ošetřovatelské péče v Dolním Rychnově jsme proto navštívili a na vlastní oči se přesvědčili, že zde poslední měsíce života rozhodně netráví žádní rozmařilí senioři, ale opravdu nemohoucí lidé. Převážně ženské složení klientů je jen důkazem demografického trendu, věku zdejších pacientek se už totiž mužové většinou nedožijí.

Černé ruce a osteoporóza. Jenom začátek

Na pokoji číslo jedna, kde jsou ještě tzv. lehčí případy, nás šokovala stařenka ze zčernalýma rukama, na dotaz co se jí stalo, nám odpověděla, že trpí nemocí krve. Také její sousedka na pokoji, paní Marie, má ruce ochrnuté po zanedbané borelióze, trápí ji navíc pokročilá diabetická neuropatie a osteoporóza. Obě jsou odkázány na pomoc personálu, nezvládají především osobní hygienu, toaletu, paní Marie si pak ochrnutýma rukama nemůže píchat životně důležitý inzulín. Její příběh je velmi smutný, když zjistila, že je zcela odkázána na péči ostatních, pokusila se o sebevraždu. Teď ji děsí její další osud, ošetřující lékař jí oznámil, že její pobyt v azylu, kde se cítí v bezpečí, musí skončit. Podle VZP na něj nemá nárok: "Jsem tady jenom z milosti, nevím, jestli budu mít večer kde spát." Na otázku, co bude dělat dál, mlčí, a po chvíli odpovídá: "Nevím, co dál se životem."

Nekvalifikované rozhodnutí nebo vše podle zákona?