Čtu. Jsem celoživotní čtenář! Je to můj nejlepší odpočinek a zároveň zábava.

Jaké knihy máte nyní na nočním stolku?

Momentálně jsem dočetla od Alexandra Jakovleva Rusko plné křížů a od Roberta Buchara Revoluce 1989. Obě knížky ve mně zanechaly hluboký dojem. Jsou velmi informativní. Ačkoliv o této historii toho vím poměrně dost, některé poznatky v nich jsou pro mě překvapením.

Většina starších dam čte romantické anebo popisné romány. Jak to, že vy hloubáte v těžké literatuře faktu?

Romantiku mám už za sebou. Na začátku mého čtenářství byl můj starší, nedávno zesnulý, bratr Ctirad. Snažil se mě intelektuálně vzdělávat. Když našel mou četbu v mládí, tedy romány červené knihovny, tak se o nich velmi pohrdlivě vyjádřil a řekl, že to číst nebudu. Dal mi Bídníky Viktora Huga, s nimiž jsem začala a dnes už skoro v osmdesáti letech nečtu nic jiného než fakta. Můj muž byl také velký čtenář, měl obrovskou knihovnu, takže mě v tom jenom utvrdil.

Vše o tématu bratři Mašínové čtěte ZDE
Znovu vychází unikátní román: Mašínovi a největší příběh studené války
Mašínové prý SNBáka museli zabít. Byl to zločinný komunista
Stovka lidí uctila SNBáka zabitého Mašíny. I Huml a Semelová
Grospič proti Nečasovi: Jaký odboj? Oběti Mašínů přece nebyly komunisti
Mašínová: Návrh KSČM na vyznamenání obětí skupiny mě nepřekvapil
Ross Hedvicek: J. Mašín na Hrad a 5 milionů komunistů v ČR trefí šlak

Takže bratři byli takto nekompromisní? Přesně tak. Mladší bratr kontroloval moje styky, abych měla kvalitní okruh kamarádů a kamarádek, starší na mě dohlížel intelektuálně. Dnes na to vzpomínám s humorem.

Jak velkou ztrátou je pro Vás smrt bratra Ctirada?

Obrovskou. Zvláště v posledních dvou letech, když jsem nejdřív ztratila milovaného muže a pak i bratra.

Do jaké míry se trápíte smrtí bližních?

Mám geneticky vrozenou racionalitu. Vzhledem k okolnostem mého života jsem musela pochopit, co si mohu dovolit a co ne. Nikdy jsem moc na životě nelpěla. Už před léty jsem si řekla, že nezaložím rodinu. Smrt je biologická nutnost, ale vždy člověka zaskočí a každý se s ní musí vyrovnat. Nerada, ale jdu dál. Uměle ukončovat život se mi zdá jako zbabělost. Je třeba žít do trpkého konce.

Při pohřbu vašeho bratra ocenil ministr obrany Alexander Vondra. Nepřišlo to až moc pozdě?

Ne, bylo to v pravou chvíli a takový zájem nás překvapil. Měli jsme představu soukromého rozloučení a o to víc si toho zájmu vážíme.

Další půlnoční rozhovory ZDE
Expremiér Zeman: Facka není argument, stačí říct: Pane, jste vůl!
Profesor Keller: Pro Francouze je Čech jako Rom. Mají nás za zloděje
Francouzský novinář poslouchá Čechy v tramvaji: S Romy bude zle
Místo střední třídy tu jsou miliardáři a chudáci. To je zlé
Křeček: Stavět sociální byty pohromadě by byla chyba. I teď tu máme ghetta
Štětina: Komunisté nazývají Mašíny vrahy, nectí presumpci neviny

Hned pak se zvedla vlna odsudků činů vašich bratrů. Jak jste to vnímala?

Mohla jsem to sledovat až po návratu. Vzhledem k tomu, že jsem tady prožila celý život, obě totality, tak to pro mě není velké překvapení. Společnost disidentů typu Petra Uhla, co zde existuje dvacet let, mě nerozladí. Naopak mě překvapuje, že části společnosti to dost pálí a dokáže rozlišit, jak byla postižená totalitou střední a východní Evropa. Tam, kde byla vina, měl pak přijít trest, který nepřišel, což je trestuhodné.

Do kritiky zasáhl i bývalý policista a dnešní poslanec Stanislav Huml, který nevidí rozdíl mezi činy vašich bratrů a norským vrahem Andersem Breivikem. Co vy na to?

To mě také nepřekvapuje. Spíš mě překvapuje, že tito Humlové jsou vůbec v demokratickém parlamentu. To je urážka všech tisíců obětí komunismu. Už v roce 1989, kdy začal sametový happening, jsme věděli, že tady něco nehraje. A když vykřikoval na ulicích Miroslav Grebeníček, že komunisté mají času dost, začala jsem se toho obávat, což mi zůstalo dodnes.

Začínají se ozývat hlasy, že se komunisté možná v příštích letech dostanou i do vlády...

To je právě ono. Ti, co prožili nejkrutější doby padesátých let, kdy příslušníci státní bezpečnosti slibovali, že půjdou proti vlastnímu lidu, tak se toho hrozí. To byla krutá doba, která nejde srovnat s šedesátými či sedmdesátými lety. Nicméně skupina mých bratrů v odboji proti nim nebyla jediná a to potřebují vědět nové generace. Není pravda, že tento národ byl za komunismu zbabělý.

S jakými názory se setkáváte v okruhu vašich přátel či známých?

S úplně stejnou odezvou, jaká je ve společnosti. Buď raději názor nevyjadřují, či jde o úplné odpůrce anebo sympatizanty. Po smrti bratra Ctirada mě překvapilo, kolik jsem dostala kondolencí od mladých lidí. Ti se začínají zajímat, co se dělo a to je pro mě krásná zkušenost. Navíc mě překvapilo, že jsem nedostala ani jeden anonym. Pokud jde o tohle, nemohu být až taková pesimistka. Celý život jsem pesimistka, ale občas přijde okamžik, kdy si člověk musí přiznat, že všechno není až tak úplně pochmurné.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE