Teoreticky má být ochráncem zájmu obviněného soud, ale policisté a státní zástupci velmi dobře znají mechanismus fungování soudní moci a dokáží jej pružně využít, aby „přivedli k rozumu“ kohokoliv. Klidně i doposud zcela bezúhonného občana. „Dehonestující a teatrální zatčení, návrh na vazbu pro ovlivňování svědků, nebo zajištění majetku obviněného pro náhradu škody,“ popisuje advokát základní metody vyšetřovacích orgánů.

Oficiálně jsou všechny tyto úkony jen dočasné a slouží k zajištění účelu trestního řízení. Kdo však prý nebyl jejich aktérem, netuší, jaké zanechávají šrámy na duši. Zatýkání přímo v kanceláři za asistence médií, vláčení po budově soudu v poutech (třeba i za sledování televizních kamer), to vše prý působí dojmem, jako když člověka hodí do žumpy plné splašků. A vše ještě pokračuje pobytem v cele předběžného zadržení. Jediná cesta, jak z toho uniknout, je pokorně splnit jakékoliv přání policie.

I policisté sami ve slabých chvilkách přiznávají, že si jsou vědomi své drtivé převahy a dokáží jí využít. Člověk je sice oficiálně nevinný, ale to neznamená, že se k němu tak chovají. „Sedíte v kriminále, ve své práci jste v důsledku teatrálních postupů policie skončil a se svými pocity se můžete svěřit tak maximálně pryčně,“ popisuje Vlk.

Trestní represe se podle něj pohybuje v cyklech od fáze shovívavosti až po horlivou důslednost. Nyní jsme jednoznačně ve fázi vzestupu přísnosti. Proto lze očekávat, že se v dohledné budoucnosti dočkáme dalších spektakulárních zatýkání „korupčníků“.