„Já už opravdu nevím, co mám dělat a upínám se jen k tomu, zda najdu zastání u Ústavního soudu, na který jsem se v souvislosti s exekucemi obrátil,“ řekl ParlamentnímListům.cz Jiří Bezděk. Jak dodal, doufá, že se ÚS vyjádří dříve, než on definitivně přijde o bydlení. Tím by totiž ztratil to poslední, co mu ještě zbývá a jak zdůrazňuje, i řadu průkazního materiálu k jeho neuvěřitelnému dlouho se táhnoucímu případu. Pokud se tak stane, zahájí hladovku.

Jako by ran na jeho hlavu nebylo již tak víc než dost, na konci května přišel Jiřímu Bezděkovi dopis od právního zástupce majitelky bytu, který v současné době obývá. A v něm informace, že majitelka již nechce jeho osobě byt dále pronajímat – tudíž ho bude muset k poslednímu červnovému dni vyklidit a opustit.

„Na moji telefonickou žádost o schůzku, kde bych se mohl dozvědět pravý důvod neprodloužení nájemní smlouvy, do dnešního dne pan advokát neodpověděl,“ poznamenal Bezděk.

Když zanedbáme jedno, přijdeme o vše...

A vysvětlil i to, proč chce znát pravý důvod toho, že má z bytu odejít. „Nájemné mám uhrazené, neboť na něj dostávám z 80 procent příspěvek na bydlení. A jak sama paní doktorka vždy říkala, je třeba ho platit, i kdyby na chleba nebylo, jinak přijdu o střechu nad hlavou. A toho jsem se držel, i když mnohdy mi chybí peníze už i na ten chleba. Jak každý ale ví, tak bez střechy nad hlavou nemá člověk už vůbec nic. A nic neudělá. Bez bydliště ani tu práci nemá. Ostatně o tom jsem se rozepsal i v  memorandu Exekuční domobrany, kde vyzývám podobně postižené, aby si zajistili domov, udělali pořádek ve své práci a tím se pokusili změnit svět. Poněvadž když zanedbáme jedno, přijdeme o vše,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz Jiří Bezděk, který má na živobytí na měsíc pouhé existenční minimum (kvůli jiným, původně exekucím na drobné částky, které se snažil platit, ale stejně skončily tím, že mu byl zabaven družstevní byt, se po rozvodu dostal i do dluhů na výživném na děti). Částka, kteoru měsíčně může disponovat, nedosahuje ani 3000 korun.