Nutno předeslat, že kniha, která byla slavnostně uvedena 27. listopadu na český knižní trh, je prvním uceleným zpracováním života Andreje Gromyka, což byl přední sovětský politik XX. století. Do jeho životního příběhu se nutně během půlstoletí nepřetržitého působení v sovětské diplomacii a politice promítly všechny nejdůležitější historické události té doby. V závěru života se stal i členem „velké trojky“ nejvyššího sovětského vedení (Andropov, Ustinov a Gromyko), určujícího politiku Sovětského svazu při generační výměně vládnoucí garnitury. Šlo ovšem o nezvládnutý proces vrcholící zánikem SSSR.

A co bylo motivem k tomu, aby kniha vyšla i v českém překladu? „Víte, v poslední době je stále aktuálnější připomínat to, že brát Rusko tak, jako by nebylo součástí Evropy, je velkou chybou. Vždy se totiž o evropské záležitosti zajímalo, a proto se často zapojovalo do jejich diplomatického, ekonomického či vojenského řešení. Nemůžeme prostě ignorovat fakt, že Rusko se jako velmoc angažuje v evropských záležitostech již přes tři století. A to systematicky a konstruktivně. Je přitom zcela jedno, zda šlo o Sovětský svaz nebo nyní Ruskou federaci,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz překladatel knihy Miloš Hodač. 

Jak dodal, byl by rád, kdyby čtenáři v knize odhalili to, že ruská (či sovětská) zahraniční politika a diplomacie má svoji dlouhodobou koncepci, prolíná se s dobou. „Ten, kdo ji ale začne chápat, je schopný odhadnout i další chování Ruska v současnosti. Ty postupy se totiž opakují,“ poznamenal ještě Hodač.

Autor Svjatoslav J. Rybas věnoval přitom souběžně v knize velkou pozornost i soupeření supervelmocí, boji o energetické zdroje a geopolitické pozice, nevyhlášeným válkám a diplomatickým metodám řešení. Pečlivě popsal též tehdejší zahraničně-politickou praxi a přístupy hlavních protagonistů. Vycházel z oficiálních dokumentů, důvěrných zpráv i vzpomínek lidí z Gromykova nejbližšího okolí a z četných dokumentů a názorů jeho zahraničních rivalů i spolupracovníků.

Do knihy jsou chronologicky zapracovány i mnohé dokumenty týkající se moderních dějin Československa, zejména mnichovské krize, zahraničně-politických aktivit prezidenta Beneše za II. světové války a událostí roku 1948 a 1968. A jak již bylo uvedeno výše, právě tyto události ParlamentníListy.cz vybraly jako ukázku z této knihy.

Převratný rok 1968 – pro Sovětský svaz i Československo

Pro Sovětský svaz a socialistické přátelství byl rok 1968 převratný kvůli vnitropolitické roztržce v Československu potlačené vstupem vojsk Varšavské smlouvy do této země.

Jak je uvedeno v knize, československé události byly dalším článkem v pomyslném řetězci červen 1953 v NDR, červenec 1956 v Polsku a říjen 1956 v Maďarsku. Aktivní část východoevropského obyvatelstva dala najevo nespokojenost a začala protestovat proti státnímu řízení mobilizačního stalinského typu, navíc v jiných historických podmínkách. Varšava, Berlín, Budapešť a Praha chtěly jinou cestu k socialismu a jiné vztahy s Moskvou.

„Částečně se to podobalo situaci v počátcích NSR, kde část politické elity hledala východisko z umírněného polookupačního režimu zavedeného USA, který neumožňoval NSR být plnohodnotně nezávislým státem. Je ovšem pravdou, že v ekonomickém i morálně-politickém smyslu slova byl tento režim zajímavější než ten, který panoval ve východní Evropě,“ uvádí autor knihy v jedné z kapitol.

A jak dodává, typické prý bylo, že k reformním snahám došlo v Československu v důsledku destalinizace a liberalizace v SSSR. „V roce 1965 byla v ČSSR zahájena ekonomická reforma zaměřená na propojení státní ekonomiky s tržními principy. V důsledku zahájených změn začalo docházet k nepoměru mezi růstem mezd a zásobením trhu zbožím, což zjevně narušilo rovnováhu ekonomiky. A tak se reforma začala zpožďovat. V memorandu CIA se proto uvádělo: ‚Ekonomický tlak je jednou z hlavních příčin politických změn ve východní Evropě.‘ A v Československu nazrál i národnostní problém. Slováci se domnívali, že Češi mají více práv a možností. Bylo třeba vidět i tu skutečnost, že NDR, Polsko a Československo na jedné straně a NSR na straně druhé byly geopolitickými hranicemi velkého evropského bojiště a za posádkami těchto obranných linií stály stejně jako na Blízkém východě a v Indočíně Moskva a Washington,“ popisuje vývoj tehdejších událostí Svjatoslav J. Rybas.