Je to jen pár dnů, co jste byl zvolen novým předsedou ČMKOS a nahradil tak Jaroslava Zavadila. Můžete popsat první pocity svého působení po zvolení do funkce?

Touha po odpočinku, ale to hned tak nepřijde.

A konkrétněji?

Je toho hodně – sžít se s členy vedení. Souvisí to i s úkoly, jako jednání s členy pracovních týmů tripartity, chystám se na setkání s panem premiérem, se kterým bych rád některé věci projednal… Těším se na spolupráci i s našimi zahraničními odborovými partnery. Je to důležité, protože u nás v zemi působí velké množství německých dceřiných společností. V Německu jsou podrobovány sociálnímu dialogu a my bychom byli rádi, kdyby tomu bylo i u nás. Bude to moje první mezinárodní příležitost v mé funkci.

Co se těch pocitů týká, jeden byl výrazně umocněn. Potěšil mne. Říkal jsem totiž na konferenci, že bych byl rád, kdyby konfederace odborových svazů byla sehraným orchestrem. Ale se vším všudy… Být v roli předsedy ČMKOS znamená také umět být dobrým dirigentem takového orchestru. Znát, co jej trápí, ale umět i posílit to, kde je to vhodné. A když jsem o tom tak mluvil, nenapadla mě jedna věc – že první sjezd, který po zvolení navštívím, bude shodou okolností sjezd orchestrálních hudebníků. Nemusím asi zdůrazňovat, že to jsou odboráři zvláštní profese.