Podle Němečka byl výsledek hlasování jasný od chvíle, kdy bylo zřejmé, že zpravodajem ústavní žaloby bude soudce Stanislav Balík. Ten již v minulosti vstoupil do dějin českého ústavního soudnictví, když souhlasil s návrhem, že se jednotlivé farnosti mohou začít domáhat blokovaného majetku, a jako zdůvodnění uvedl jediné slovo: „Nepokradeš." Nyní se k němu přiklonilo deset jeho kolegů a proti hlasoval pouze předseda tribunálu Pavel Rychetský, soudci Jan Musil a Vojen Güttler a jeden z nových „Zemanových“ soudců Jaroslav Fenyk.

Nyní podle Němečka nastává mnohem zajímavější část příběhu církevních restitucí - samotná odluka státu od církve. Zde podle něj bude církev nucena prokázat, že svůj majetek dokáže spravovat. Bude nucena například volit mezi pastorační a charitativní činností a jako odpovědný hospodář posoudit, co je účelnější. Proto se prý již nyní z církve ozývají hlasy po větším zapojení laiků z řad manažerů a zkušených organizátorů, kteří nemusí být kněží, ale vyznají se.

Závěrem Němeček cituje hlas ze současné církve, jezuitu Františka Líznu: „Máme žít tak, abychom nevzbuzovali závist a pohoršení.“ Jako odstrašující případ prý jezuitu uvedl faru, kterou viděl v Kanadě. Prázdná fara, ve které momentálně nikdo neslouží, prý byla vybavena tak špičkově, že to i místní pobuřovalo. Něco takového si prý česká církev nesmí dovolit.