Členské státy EU se dohodly na zásadních bodech migračního paktu, tedy nutné reformy migrační politiky EU. Jak uvedl ve Sněmovně premiér Petr Fiala, základ tohoto společného řešení položila Česká republika během svého předsednictví za vlády Andreje Babiše.

Hlavní princip dohody říká, že se žádné povinné kvóty nezavádí. Principem číslo dvě je pak solidární finanční pomoc migrací nejvíce zasaženým členským zemím. Zůstává tedy na členských státech, které řešení pomoci zvolí. Dohodu za Českou republiku vyjednal ministr vnitra Vít Rakušan a posléze přijde na řadu vyjednávání s Evropským parlamentem.
„Vyjednali jsme férové společné řešení, o které jsme usilovali a které jsme aktivně prosazovali. Žádné kvóty, ale solidární finanční pomoc nejvíce zatíženým členským zemím, kterou Česko prostřednictvím programů Ministerstva vnitra dlouhodobě realizuje,“ řekl k tomu Rakušan.

Na základě vyjednané dohody bude navíc Česká republika ze systému povinné solidarity dočasně vyjmuta, a to z důvodu velkého množství přijatých uprchlíků před válkou z Ukrajiny, kterým Česko solidárně poskytuje dočasnou ochranu.

„Tím se nám od EU dostává další uznání za naši práci. Od komisařky Ylvy Johansson jsem navíc v souvislosti s naším zapojením do pomoci uprchlíkům z Ukrajiny získal příslib další finanční pomoci pro Česko,“ dodal ministr vnitra.

Důležitým výsledkem jednání je také přijetí povinné hraniční procedury, která povede k lepšímu zabezpečení hranic EU před nelegální migrací a k rychlejšímu vracení těchto osob.

Ač se tato dohoda jeví na první pohled pro Evropu a Českou republiku jako velmi výhodná, reálné problémy příliš neřeší. Do Evropy bude stále proudit velké množství uprchlíků, a to nejen těch válečných a ekonomických. Především pro uprchlíky z Afriky, kteří utíkají před nehostinným a stále se zhoršujícím klimatem, se již například v Německu vžil termín „klimatický uprchlík.“

Matematika přežití

„Evropa se s migrací ale v žádném případě nepopere. Největší problém je v tom, že bývalá německá kancléřka Angela Merkelová řekla: Jste vítaní, zvládneme to! Ale Německo to nezvládlo a zatáhlo do toho pak i celý zbytek Evropské unie. Kdyby se však Německo chovalo jako Maďarsko, nemáme problém s migranty,“ řekl ParlamentnímListům.cz právník Zdeněk Koudelka.

„Nová migrační strategie opravdu problém migrace neřeší,“ souhlasí s Koudelkou také bezpečnostní expert Jaroslav Štefec. „Je to něco podobného, jako když nemocnému s rakovinou dáte lízátko a řeknete mu, že to pomůže. Je to šidítko. Evropská unie nebude určitě existovat věčně, ani peníze tedy nebudou chodit věčně… Země, které na tuto strategii, tj. na přijímání peněz kývnou, vymění okamžitý prospěch před řešením opravdového problému.“

Problém migrace v Evropě je podle Štefce velmi hluboký a komplikovaný: „Existuje termín ‚matematika přežití‘. Princip je v tom, že každé určité území či oblast dokáže uživit pouze omezený počet obyvatel. Pokud počet obyvatel přesáhne limit, lidé prostě vymřou. Tak to zkrátka je,“ vysvětluje Štefec.

Pro Evropu to prý znamená dvě možnosti: „Buď se nechá se zaplavit migranty a překročí svoje možnosti uživit určitý počet lidí, nebo proti tomu bude bojovat. Nemůžete proti tomu ale bojovat tím, že budete někam posílat peníze.“

Evropa má dle Štefce omezené kapacity, které si sama ještě víc redukuje: „Třeba tím, že přestává obchodovat s Východem – s Čínou, Ruskem apod. Je zde velmi omezený dovoz strategických surovin, např. pšenice atd. Dostáváme se tedy v Evropě do naprosto neřešitelné situace, kdy musíme zohledňovat matematiku přežití s ohledem na vlastní obyvatelstvo. Může se to zdát kruté a jdoucí proti lidskoprávním charakteristikám, kterým dnes říkáme evropské hodnoty, ale není jiné cesty. Buď tu bezuzdnou migraci připustíme, bude zde docházet ke krvavým válkám a zemřeme všichni, nebo si politické vedení EU uvědomí realitu a řekne ne, takhle to prostě nejde.“

Štefcovi od politického vedení schází analýza, kterou by své kroky podložilo: „Nikdy jsem neviděl žádnou analýzu, která by hodnotila rizika a ukazovala, co si Evropa může z hlediska migrace dovolit.“

Klimatičtí migranti? Kdo to prokáže?

Byť se situace může na první pohled jevit černobíle, ve stylu „buď a nebo“, bezpečnostní expert připouští, že existuje i střední cesta: „Omezit příliv migrantů bez ohledu na to, co se v zemích, odkud přicházejí, děje – ať už jde o válku, klima nebo chudobu. Omezit to natolik, aby Evropa byla schopná migranty přijmout bez toho, že by zde hrozilo umírání hlady nebo občanské války. Dále je třeba vsadit nikoli na válčení a exporty zbraní, i když samozřejmě zbraně jsou důležité, bez nich jste vyřízení…  Chci však zdůraznit, že pokud se zde v Evropě nechceme navzájem pozabíjet, je nutné investovat peníze do řešení problémů právě těch zemí, které jsou ohroženy klimatickými změnami. Jít ke kořenu problému.“

Takovým řešením však podle Štefce není ani finanční nebo potravinová pomoc: „Těm zemím nepomůžeme tím, že jim dáme peníze nebo tam pošleme jídlo. Ve spolupráci s tamními vládami se musí vytvořit neozemědělské programy na výrobu potravin. Nebo si dovedu představit i to, že v některých dnes nevyužitých oblastech Afriky se bude vyrábět elektřina a vyvážet do Evropy. To je podle mě perspektivní, to je ta správná cesta.“

Termín „klimatičtí migranti“, který se v poslední době začal používat v Německu jako označení pro migranty, kteří utíkají z důvodu nepříznivých klimatických podmínek, bere Jaroslav Štefec s rezervou: „To je otázka – kdo je to vlastně klimatický migrant? Teorie je jasná, ale kdo v praxi dokáže, že dotyčný utíká právě z důvodu klimatu? To může říct každý. Kdo to ale bude ověřovat? Už teď zde máme spoustu ekonomických migrantů, o kterých se říká, že utíkají před žízní a hladem jako důsledkem klimatických změn, ale v reálu to tak není. Jsem bytostně přesvědčen,“ dodal Jaroslav Štefec na závěr rozhovoru s ParlamentnímiListy.cz, „že Evropa by v první řadě měla chránit své vlastní obyvatelstvo.“