Roman Pavlík k policii (tehdejší SNB) nastoupil 1. července 1990. V době svého nástupu ještě nemohl tušit, že se za několik let v roli vyšetřovatele nachomýtne ke kauze hospodářské kriminality, která se z velké míry podílela na celkovém charakteru 90. let v Česku coby dravé doby, ve které o vraždy a vydírání podnikatelů nebyla nouze. „V podstatě jsem pouze vyměnil uniformu. Byl jsem důstojníkem v tehdejší Československé lidové armádě a sloužil jsem v Praze od února 1990,“ zavzpomínal pro ParlamentníListy.cz Pavlík na své začátky u policie. Armáda prý nenaplnila jeho očekávání a tak zareagoval na inzertní výzvy v denním tisku.

Pavlík začínal jako běžný policista. Po absolvování výběrového řízení nastoupil na místní oddělení v nově vznikající hlídkové rotě v Krakovské ulici. „Zpočátku jsem pouze hlídal předvedené osoby u stálé služby, nebo například vykradený obchod do příchodu majitele. Vlastně kam mě postavili, tam mě našli,“ vzpomněl Pavlík pro ParlamentníListy.cz. Běžným policistou ale neměl zůstat dlouho. „Když jsem byl na služebně, velmi mě zajímala administrativa a také to, jak se zpracovávala trestná činnost,“ zavzpomínal Pavlík. Jeho entuziasmu si všimli nadřízení a po pouhých třech měsících u hlídkové roty byl Roman Pavlík přeřazen na místní oddělení na administrativu. „Tehdy jsem se dostal k vyšetřování nápadu trestné činnosti. Mé výsledky se dostaly k pracovníkům kriminální služby v Bartolomějské. Ti mi nabídli místo a já jej přijal, takže jsem se 1. prosince 1992 stal kriminalistou a to na oddělení hospodářské kriminality při obvodním ředitelství na Praze 1 v Bartolomějské,“ sdělil Pavlík.

Počátkem 90. let vzrostl počet evidovaných trestných činů v Česku podle údajů policie téměř čtyřnásobně. První roky po pádu režimu se tu zároveň objevila kriminalita, která tady dříve nebyla. Jen dva roky poté, co se Pavlík stal kriminalistou, mu na stole přistálo trestní oznámení tehdejší akciové společnosti Pragobanka. To směřovalo na společnost Dionex s.r.o. ve věci podezření z podvodu. Firma totiž nesplácela poskytnutý úvěr v celkové výši přesahující částku 80 milionů korun. „Spisový materiál jsem rozpracoval se svým tehdejším parťákem Tomášem Benešem. Zjistili jsme, že se jedná o velice rozsáhlou trestnou činnost s prozatímně zdokumentovanou škodou přesahující jednu miliardu korun,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Pavlík, jak postupně před oběma kriminalisty vyvstala kauza, které neměla do té doby v hospodářské kriminalitě obdoby. „Případ jsme zadokumentovali včetně několika vzájemně se protínajících firem, statutárních zástupců a několika poškozených bankovních institucí. Vzápětí jsme navrhli samotnou realizaci případu,“ vzpomíná Pavlík. Již v roce 1995 kriminalisté zjistili, že tunelování bank bylo mnohem rozsáhlejší a nabyli podezření, že kontakty pachatelů směřují do politické oblasti, uvedlo Právo. Klíčovým jménem, u kterého se nitky začínaly sbíhat, bylo jméno dnes již mrtvého kmotra českého podsvětí Františka Mrázka, jehož vražda není doposud policejními orgány vyřešena.

Na stopě velké kauzy

Jak uvádí server Cibulka.com, „pavouk vzájemných vztahů, který se při vyšetřování postupně utvářel, prý naháněl strach i samotným vyšetřovatelům“. „Po shromáždění asi dvou tisíc stran důkazního materiálu bezvýsledně žádali nadřízené o pomoc v podobě vytvoření početnějšího speciálního týmu. Nedostali ji,“ píše Cibulka. 30. března 1995 pak zůstal na všechno Pavlík sám. Pavlíkův parťák Beneš byl v ten den v brzkých ranních hodinách nalezen v pražské policejní úřadovně v Bartolomějské ulici s prostřelenou hlavou. „Věc byla uzavřena jako sebevražda, i když o tom pochybuji. Neboť po několika dnech zahynul při údajné nešťastné náhodě další člověk, který nám byl nápomocen při dokumentování trestné činnosti osob soustředěných kolem Františka Mrázka,“ vysvětlil Pavlík ParlamentnímListům.cz. O sebevraždě podle Cibulka.net pochyboval i bývalý Benešův kolega František Lázňovský. Ten byl posledním, s kým Beneš bezprostředně před výstřelem hovořil. O tři měsíce později zemřel i Lázňovský a to na náhlou srdeční slabost. Spekulacím nahrává i to, že při vyšetřování Benešovy smrti údajně nedošlo k vyslechnutí všech policistů, kteří byli v době činu v budově přítomni.