Občasné jarní sluníčko ještě více ukazuje na neuvěřitelný nepořádek v příkopech – od petek po plechovky, samozřejmě toaletní papír (kde jinde by mohli řidiči vykonávat nutkanou potřebu, když se záchytných parkovišť nedostává).

Neprojedou! Ale kdo?

„My se toho nezbavíme,“ říká řidič osobního auta před Rozvadovem, kde se poměrně logisticky náročně pohybuje mezi kamiony. Na nebezpečný slalom si místní starousedlík už tak nějak zvykl, ale „...na ten věčnej bordel ne. Hned po sametovce, a pak to šlo ráz na ráz – kurvy, šprcky, tampony, v tom jsme se brodili. O co je to teď lepší, když šlapete v hovnech a sračkách, kopete do prázdnejch plechovek od energeťáků, od nealko piva a nevím čeho ještě.“ Někdo si prý nechává vozit nějaké teplé jídlo, ale co udělá s plastem, ve kterém je zabaleno? Vyhodí z okna. „Vždyť je tady jen pár košů a řidiči přece nebudou chodit sem a tam, když si hlídaj svoje místo.“

„Pí*u ti řeknu,“ tlemí se na mne přes spuštěné okénko snědý řidič ze Slovenska. A ještě mne prstem vyfakuje, abych šel „dál od domu“. Nikdo se s vámi nebaví – někteří sledují za svým volantem sportovní přenosy a nevypnou mobil, ani když se posunují vpřed.

Kamiony. Foto: Václav Fiala

Babylon jako nastavené zrcadlo

Volnější je kromě dálnice snad jedině víkend. To ale pak vidíte zmar ještě donedávna životem kypícího Babylonu, při cestě z Domažlic na Folmavu. Tady to dříve žilo, plné parkoviště, hotel, kde se pomalu přepadávalo z okna, jak byl zaplněn do posledního místečka. Kněžky lásky tady poskytovaly své řemeslo napříč národnostmi, měnila se eura a předtím ještě marky, kupovaly se nekolkované cigarety. A dnes? Doba koronavirová udeřila a na parkovišti vidíte jen pár aut – a to se většinou přijeli Domažličtí podívat, jak se změnilo toto přímo mýtické místo v totální ospalou díru, kde dávají lišky dobrou noc a kde se už ani nekrade, protože není kdo.

Babylon na Domažlicku. Foto: Václav Fiala

„To koukáte, že,“ přitočí se žena ve středních letech. „Jo, já jsem tady pracovala a prachy tekly proudem.“ Raději se nebudu ptát, jakého povolání dotyčná osoba je, ale předpokládám podle vyzývavého kroku, že tak nejméně lazebnice. „A teď máme hovno,“ nebrala si servítky. „A lepší to jen tak nebude. Tyhle budovy se za chvíli rozpadnou, jako támhleta, ukazuje na posthororovou stavbu, kde vyzývavě visí plakát jakési realitky. „Pchá, to by mě museli ještě zaplatit, abych si to vzala. I místo je na tři prdy…“ prohlásila jadrně a když se nic dalšího nelenilo, odkráčela k omšelému bavoráku, který chrchlavě nastartoval a odplížil se za  podivných zvuků v dál.