„Vždycky se trošku pozastavím, když si uvědomím, kolik myšlenek je v lidských právech věnováno vlastnictví jako majetku. Hrozně málo je věnováno nároku, který Patočka krásně vyjádřil ve své Péči o duši, který se nazývá nárok na život z vlastního pramene,“ začala Hogenová. Do souvislostí pak dávala i vysvětlení, proč se člověk nemůže stát prostředkem pro cizí účely, a citovala filozofa Immanuela Kanta: „Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně,“ připomněla.

„Vznešenost patří k člověku jako to, co je mu nejvlastnější, co se musí v něm během života neustále znovu poprvé a naposledy probouzet. To probouzení je pak dílem vzdělávání, kultury, kterou umožňuje lidské společenství,“ uvedla filozofka s tím, že možnostem, které člověk v sobě má, musí společnost pomáhat. „Ale současná definice vzdělání zní: Je to předávání vědomostí, dovedností, návyků, postojů a kompetencí k tomu, aby Evropa byla konkurenceschopná zbytku světa,“ uvedla Hogenová. Právě tato podstata vzdělávání podle ní v člověku „neprobouzí důstojnost, která je základem lidských práv, která náleží každému člověku, ať je černý, bílý, žlutý, zelený, má nohy nebo je nemá, ať je starý nebo mladý“.

Étos roku 1989 byl podle Hogenové étos myšlenky, „která byla Patočkou pochopena jako právo na život z vlastního pramene“.

„Důležité je pouze digitální myšlení.“

Před stovkami lidí v zaplněném sále Otakara Motejla pak za potlesku Hogenová pokračovala dál: „Dodnes platí jako výzva: Poznej sebe samého. Ta ale zůstává nevyslyšena. Jsme přesvědčení, že důstojnost člověka je něco, co se nedá předávat jako vědomost, dovednost, návyk, postoj nebo kompetence, ale co se musí v člověku probouzet v tázání, které je základem hluboké demokracie, o které se neustále mluví a která nenastává. Dialog je vždycky střetáváním, ve kterém se ze dvou stanovisek musíme setkat u věci, která je základem věcného myšlení, a bohužel to je něco, co v dnešní době začíná scházet ve výuce na základních, středních i vysokých školách. Protože důležité je pouze digitální myšlení.“

Pak vysvětlila podstatu tohoto způsobu poznávání světa. „Není ničím jiným, než že to, co je podstatné, se získává ukázáním prstu na to, co má být poznáváno, a při ukazování řekneme jméno té věci. Toto myšlení je dnes námi nazýváno digitální myšlení. Táhne se dějinami jako bitva o podstatu. Podstata myšlení dnes není věcná, je digitální a pouze empirická,“ zmínila profesorka. „Je něčím, co dnešnímu člověku nepřinese hluboké pochopení, že je důstojnou bytostí, i když je tlustej, není hezkej, i když je pitomej… Tam už to možná bude trošku problém…,“ pozastavila se za smíchu publika. „Ale u většiny lidí důstojnost dnes dostává strašlivým způsobem na frak. Staří lidé mají problémy, bojí se mladých. Zůstává tam propast mezi mladými a starými, mezi ženami a muži. Toto vše k nám přichází z přílišného liberalismu, který vytéká z přesvědčení, že to, co je podstatné, je vlastně jednoduché, protože se to dá poznat tím, že ukážu prstem na věc, kterou chci ve své podstatnosti pochopit, a pronesu její jméno,“ dodala.

Značky nahrazují věcné podstaty

Profesorka Hogenová také poukazuje na to, že doba přináší neuvěřitelnou novou úlohu znaků v celém našem životě. „Všude se objevují značky, které nahrazují věcné podstaty, které mají být zvnitřněné v člověku a z toho má pocházet důstojnost. Člověk je v dnešní době řízen dvěma neviditelnými fenomény, které fenomenologie zná už skoro 70 let. To, čemu říkáte matrix. Z toho je potřeba se vyvázat a vracet se k sobě samému způsobem starým dva a půl tisíce let, a to rozhovorem se sebou samým, který má za úkol vyčistit duši od toho, co je nepravdivé. Člověk se neustále musí cizelovat do krystalické čistoty, která je v dnešním světě úplně zatracena, protože všem jde jen o výkon, který je založen na vůli k moci, kterou nám Nietzsche tak krásně předem objednal. Říká tomu vůle k moci,“ popisovala filozofka. „Podle mnoha filozofů je proměněna vůle k moci na vůli k vůli. Ti, kteří nám vyrábějí přítomnost i budoucnost v Davosu a jiných místech světa, nás mají tak v hrsti! Je zapotřebí si to uvědomit. Dnes už to není vůle k moci, ale vůle k vůli, jež je zabezpečená armádou právníků, novinářů, kteří jejich vůli prosazují vždy způsobem, abychom to my, lidé, vzali,“ dodala.

Hogenová hovořila o době, kdy se objeví v našem společenském životě zvláštní forma krutosti, která nebude vypadat jako krutost, která bude normální, kterou lidé budou zkrátka snášet, kterou mladí nebudou vůbec vnímat, protože přes digitální myšlení nebudou schopní toto pochopit. „Mám z toho obrovský strach, protože otázky tohoto druhu se zatím ani mezi námi neobjevují,“ uvedla.

Část konference, kde vystoupila i profesorka Anna Hogenová, moderoval publicista Michal Semín. Foto: Daniela Černá