Hned u vchodu zdraví sympatická dáma středních let každého, kdo vstoupí, a seznamuje lidi s tím, čím by mohli přispět do potravinové sbírky. Někdo ji zkušeně obejde, další se zajímají a berou si informační letáčky. V brněnské pobočce řetězce Kaufland darovali v sobotu lidé potraviny a drogerii pro děti z Klokánku. Ten funguje v Brně už šestnáct let. Jde o krizové zařízení pro ohrožené děti, které potřebují okamžitou pomoc. Nejvíc jim teď chybí: „maso, marmelády, clin na okna a toaletní papír.“

„Věnovali jsme toaletní papír, dětskou krupici, nějaké sladkosti a sirup. To, co měli napsané na letáčku,“ říká paní Alžběta z Brna, která pracuje v neziskové organizaci. „Vím, že je to pro dobrou věc,“ dodává. O tom, že se její dobročinnost nemine účinkem, je pevně přesvědčená.

Nákupy lidí i reakce na sbírku byly v sobotu různé, někdo se spokojil s nákupem PET lahví vody a k tomu přidal balík tabáku, sbírku nechával „jít kolem“, další nakupovali třeba jen po kusech pár piv a salám, dobrovolníků si ani nevšimli. Kdo šel na větší nákup, naložil základní věci vybrané ze slevových akcí. Během několika minut se ale vždycky našel někdo, kdo měl s Klokánkem slitování. 

Dobrovolníci měli nachystány krabice na darované potraviny hned u pokladen. Kdo chtěl zboží věnovat, nemusel je dlouho hledat. Každý z dobrovolníků si na sebe vzal zelenou zástěru s nápisem Potravinová sbírka a zájemci věděli hned, koho kontaktovat. Krabice se postupem času plnily.

Když z košíku vybíral zboží do tašky pár středních let, svěřil se pro ParlamentníListy.cz, že by tyto služby pro nejslabší měl hradit stát. Do sbírky manželé nepřispěli. „My už od všeho raději dáváme ruce pryč. Mám špatnou zkušenost,“ konstatoval muž středních let s tím, že už více času nemá a ani nechce nic vysvětlovat. Otočil se a redakce alespoň mohla zahlédnout na jeho zádech tašku s nápisem Za Babiše bylo líp. 

„Nemám, nedám. Nemám co darovat.“

„Sám nemám, tak jak ještě můžu pomáhat?“ ptal se už vztekle pan Zdeněk středních let, který se snažil vybrat peníze z bankomatu, evidentně marně. „Mě okradli! Tak těžko můžu něco darovat,“ dodal už dost naštvaně. Co bude dělat? Nevěděl.